Systémová změna řeší základní příčiny společenských problémů, nejen jejich symptomy. Nejedná se o rychlé řešení, protože hluboce proměňuje strukturu, transformuje zvyky, vztahy, pravidla či způsoby myšlení a posouvá mocenskou dynamiku, která systém řídí. To vše díky spolupráci různorodých aktérů.
Ve spolupráci s Ashoka CZ&SK jsme shrnuli hlavní výstupy studie Vstříc komplexitě, která představuje 5 zásad financování a efektivní podpory systémových změn. Studie se stala také důležitým podkladem pro březnové setkání, na kterém vystupující jednotlivé zásady doplnili vlastními filantropickými zkušenostmi.
Zkušenosti s financováním systémové změny v paliativní péči
„Jako to nejdůležitější vnímám budování důvěry mezi všemi klíčovými aktéry systémové změny,“ zmínila Martina Břeňová, ředitelka Nadace OSF, během své úvodní prezentace. V ní popsala, jak společně s Nadačním fondem Avast, který vedla osm let, vstoupila do probíhající změny přístupu k poskytování paliativní péče v České republice. „V roce 2014 v Česku 80 % lidí nevědělo, co je paliativní péče, o umírání se nemluvilo a smrt byla naprosté tabu. O pět let později už měl ministr zdravotnictví paliativní péči ve svých prioritách a její podpora se diskutovala a realizovala na mnoha úrovních,“ popsala, jaký dopad měla filantropická podpora systémové změny.
Ta nebyla jen finanční. Prostředků měl na začátku nadační fond k dispozici dokonce více, než kolik mohl systém efektivně využít. „Podpora tohoto konkrétního tématu nevznikla někde v zasedačce. Museli jsme ven, za těmi lidmi, kteří paliativní péči dělají. Trávili jsme stovky hodin v hospicích, nemocnicích a sociálních službách, abychom našli ty správné lidi, které jsme pak přizvali ke spolupráci a investovali do nich,“ popsala Martina Břeňová.
Jedním z těchto lidí byl Martin Loučka, kterému Martina Břeňová mimo jiné pomáhala při výběru prvních zaměstnanců vznikajícího Centra paliativní péče. Následně celému týmu vytvořili podmínky a prostor, aby se dále vzdělávali. Martin Loučka o svých zkušenostech mluvil také během loňského setkání věnovaného filantropii založené na důvěře.
Díky spolupráci a systémovému přístupu pak bylo podle Martiny Břeňové jednodušší najít ten správný moment, kdy z celého procesu změny mohou jako donoři odejít: „Bylo to ve chvíli, kdy jsme věděli, že se bez nás ti klíčoví aktéři, lidé a organizace obejdou. Díky tomu, že jsme byli přímo u toho, jsme viděli, že za těch několik let v téhle oblasti byl dostatek odborníků, institucí, ale také filantropů nebo nadací, díky kterým to může dál fungovat i bez nás.“ A jako příklad uvedla nemocnici Motol, která sama začala investovat do udržení a rozvoje oddělení dětské paliativní péče po ukončení filantropické podpory. Břeňová zmínila také Abakus nadační fond zakladatelů Avastu, který v podpoře paliativní péče pokračuje a v systému pomáhá spolu s dalšími filantropy pokrývat zbývající bílá místa.
Potřeba budovat a rozvíjet kulturu spolupráce
Na Martinu Břeňovou navázala Klára Šimáčková Laurenčíková, která v současnosti působí jako vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Na setkání ale vystoupila jako lídryně systémových změn a sociální inovátorka, která se výrazným způsobem podílela na proměně českého vzdělávacího systému a jeho větší inkluzitivě.
„Vztah mezi podpořeným a donorem by měl být postavený na důvěře a bezpečí. Třeba ve chvíli, kdy se úplně nedaří nebo to nevychází podle plánu,“ podpořila Šimáčková Laurenčíková budování vzájemné důvěry z pozice podpořeného. Dále během diskuze vyzdvihla potřebu dlouholeté podpory, která lídrům systémových změn dodává jistotu a možnost plně se soustředit na své poslání.
Podle Kláry Šimáčkové Laurenčíkové je nesmírně důležité tvořit a rozvíjet kulturu spolupráce: „Nikdo nemá sílu a šanci dokázat něco zásadního sám. Důležitá je mezisektorová spolupráce, vzájemná podpora a komunikace. Obzvlášť v těžkých chvílích, kdy se politici staví na zadní a hrozí nějaký zvrat v legislativě. V takových momentech je důležité se semknout kolem hodnot, které sdílíme.“
Na závěr svého vystoupení Šimáčková Laurenčíková poukázala na to, že lídři systémových změn, sociální inovátoři a občanský sektor jsou důležití např. pro rozvoj a udržení demokracie, protože bývají v kontaktu s těmi nejzranitelnějším. Jen jim často chybí prostředky a možnosti např. jak efektivně a strategicky komunikovat vlastní činnost a její dopad.
Podpora fungování státu a demokracie
Podpora demokracie je tématem filantropa Martina Ducháčka, který sdílel své velmi čerstvé zkušenosti, které byly reakcí na začátek války na Ukrajině. Jeho spolupráce s Jiřím Skuhrovcem z DatLab je navíc příkladem funkční nefinanční podpory. Společně pracovali na tom, aby prostřednictvím zpracování veřejně dostupných dat dokazali odhalit vlastnické podíly ruských firem a umožnili tak efektivněji cílit protiruské sankce. Martin Ducháček k podpoře dokázal získat další partnery, ale díky sítí kontaktů mohl otevírat dveře, aby se řešení dostalo k představitelům České republiky nebo EU.
„Když před více než dvěma lety vypukla válka na Ukrajině, tak každý z nás přemýšlel nad tím, jak může pomoci. Někdo vozil pomoc přímo na Ukrajinu, někdo ubytovával uprchlíky. Já jsem viděl příležitost pomoci k lepšímu a efektivnějšímu fungování protiruských sankcí, které EU a USA vyhlásili jako hlavní nástroj boje s Ruskem a jeho agresí. Díky tomu, že se více než deset let znám prostřednictvím Ashoky s Jiřím Skuhrovcem, jehož téma jsou transparentní veřejné peníze, věděl jsem, že Jiří má zřejmě nástroje, které by pro to mohly být užitečné. Pomohl jsem mu mimo financí také networkingem na důležité stakeholdery v celém systému a jakousi oponenturou myšlenek a záměrů.“ popsal blíže své zapojení Martin Ducháček.
Martin Ducháček rovněž představil novou společnou iniciativu filantropů a donorů – Fond pro moderní stát. Cílem dárcovského fondu, který spravuje Nadace OSF, je hledat a podporovat konkrétní iniciativy, které mají potenciál zlepšit fungování státu v klíčových oblastech jako jsou veřejné finance nebo efektivnější fungování státu. V tuto chvíli fond podporuje několik klíčových iniciativ, je však otevřený dalším filantropům, kteří by měli zájem podporovat funkční a efektivní stát nebo ochranu demokracie v Česku.
Lídr systémových změn by měl mít motivaci a vnitřní zápal
Jednou z oblastí, ve které se v České republice systémovou změnu daří realizovat, jsou exekuce. Mezi systémové lídry patří Radek Hábl, kterého k tématu přivedla osobní zkušenost a pomoc příbuzné, jež se ocitla v dluzích. Jeho další cesta vedla přes získání dat z exekutorského úřadu o zadluženosti občanů ČR, vytvoření přehledné Mapy exekucí, budování vztahu s novináři a zlepšení způsobu jejich informování o tématu, až k potřebným legislativním změnám. Společně s dalšími klíčovými aktéry (např. Člověk v tísni nebo organizace Rubikon) se díky usilovné práci podařilo snížit počet exekucí z 863 tisíc v roce 2017 na 645 tisíc v roce 2023. Na této cestě se Radek Hábl ale dostal do situace, kdy se z finančních důvodu málem vrátil do korporátního prostředí, ze kterého do neziskového sektoru přišel: „V tu chvíli přišlo stipendium od Ashoky a spolu s finanční podporou od Honzy Barty, Dušana Šenkypla a Davida Holého mi to dalo možnost se tématu exekucí věnovat na plný úvazek a já se nemusel zaobírat existenčními záležitostmi. Zároveň ty finance a důvěra od soukromého donora byly velmi motivační v tom, abych ho nezklamal a vlastně jsem k tomu nepotřeboval další klíčové ukazatele výkonnosti (KPI).“
A proč se Jan Barta rozhodl právě pro financování systémových změn v oblasti exekucí? „Zajímají nás velké systémové problémy a u exekucí je to zřejmé. Je to otázka jak státních financí, tak i sociálně patologických jevů, které na to navazují. Tato kombinace má pak vliv na celou společnost,“ odpověděl Jan Barta a navázal popisem vlastností a schopností, které by lídr systémových změn měl mít: „Měl, nebo měla, by mít vnitřní zápal a motivaci daný problém vyřešit a zvládnout to i přes překážky, které na cestě jsou a budou. Pak by ten člověk měl umět pracovat s daty, měl by umět mluvit do médií, a taky by měl mít schopnost spolupracovat s různými aktéry, mezi které patří další organizace nebo stát.“
Státní sektor v diskuzi zastupovala Markéta Pěchoučková z Ministerstva práce a sociálních věcí, na kterém vede oddělení zaměřující se na sociální inovace. Podle ní je i na straně státu důležitá důvěra, snaha o flexibilitu a propojování aktérů nebo ministerstev: „Ne vždy je to úplně jednoduché, ale snažíme se být hodně blízko toho problému, pochopit, jak ho organizace nebo lídři řeší. Nabízet jim také zpětnou vazbu a možnosti další spolupráce. A právě otevřenost a umění spolupráce je také jednou z podmínek při získání podpory z naší strany.“
Na závěr Radek Hábl zmínil, že zkušenosti se systémovou změnou byly velmi cenné při řešení energetické krize, která byla důsledkem války na Ukrajině: „Museli jsme rychle reagovat, protože hrozilo, že do exekucí spadne v důsledku inflace a ceny energií více lidí a to bylo proti našemu dlouhodobému cíli. Díky flexibilnímu financování jsme měli možnost změnit rychle naše priority a zaměřili jsme se na dostupnou podporu, příspěvek na bydlení atd. Ve chvíli, kdy se toho ujaly další organizace, jsme se mohli zase stáhnout a věnovat se našim prioritám. To by ale bez podpory, důvěry a spolupráce nebylo možné.“
Partnery setkání byli: Nadace České spořitelny, Nadace BLÍŽKSOBĚ, Jan Barta a Martin Ducháček a Alma Prague. Za podporu mockrát děkujeme.
Programem provázel a diskuzi moderoval Rado Pittner z organizace Ashoka CZ&SK, se kterou jsme setkání společně zorganizovali.
Foto: Jan Hromádko
