Pomáhat jsme začali okamžitě

2

Jak reagovalo Slovensko a slovenská společnost na ruskou invazi na Ukrajině? Jsou Slováci solidární a kterým výzvám nyní čelí? A jak velcí filantropové jsou lidé na Slovensku? Nejen na tyto otázky odpovídá Martina Kolesárová, výkonná ředitelka Nadacie Pontis.

Jaká byla atmosféra v Nadácii Pontis, když vypukla válka na Ukrajině a jak jste reagovali?

To, co se stalo na Ukrajině, se nás pochopitelně velmi dotklo. Jsme organizace, která má podporu demokracie a její rozvoj ve svém DNA od svého vzniku v 90. letech. Přestože jsme četli zprávy, viděli jsme, k čemu se zřejmě schyluje, šokovalo nás to a zasáhlo. Zareagovali jsme prakticky hned, každý chtěl totiž okamžitě pomáhat.

Jak pomoc z vaší strany vypadala?

Válka vypukla ve čtvrtek a v podstatě vzápětí se ozývaly firmy skrze naše Business Leaders Forum, ve kterém sdružujeme více než 40 velkých firem, který prosazují principy zodpovědného podnikaní na Slovensku. Přicházely s vlastními tipy, kde a jak je potřeba pomoct. Zároveň potřebovaly pomoc s procesními záležitostmi a koordinací. Během prvního víkendu jsme například propojovali potravinové řetězce s dobrovolníky, kteří začali téměř okamžitě působit na hranicích. Toto propojování bylo možné jen díky spolupráci a důvěře, kterou v Pontis soukromý sektor má.
Nadácia Pontis je zároveň organizací, která spravuje nadační fondy. Firmám a nadačním fondům, se kterými spolupracujeme, jsme dávali doporučení na konkrétní neziskové organizace, které pomáhají Ukrajině.
Rozdělovali jsme také finance z veřejných sbírek. Konkrétně se jednalo o sbírku na fundraisingové platformě Donio.sk, kde se doteď (rozhovor jsme vedli na konci dubna) nasbíralo 1,7 milionu euro. Milion euro rozdělil portál i s naší pomocí mezi pomáhající neziskové organizace. Díky tomu byla pomoc transparentní a adresná.
Jedna z posledních aktivit byla sbírka notebooků, na kterou jsme vypsali výzvu. Snahou bylo řešit aktuální problém a pomoct integraci utečenců a rodin do společnosti.

Jakým způsobem jste spolupracovali se státem? Obrátil se na vás s prosbou o pomoc nebo koordinaci aktivit?

Spíše než stát se na nás obracely samosprávy. Spolupracujeme například s Bratislavou. Obratem jsme město propojili s firmami a poskytli kontakty. Samospráva pak společně s nimi začala spolupracovat na tvorbě asistenčních center. Jen v Bratislavě jsou 3 a s jejich fungováním pomáhá také soukromý sektor. Takto jsme byli v kontaktu i se Žilinou. Spolupracovali jsme tedy spíše na nižší státní úrovni.

V Česku se během posledních krizí darovaly obrovské finanční částky. V případě Ukrajiny šlo o částky rekordní, jak ze soukromého sektoru, tak od jednotlivců a veřejnosti. Byli a jsou lidé na Slovensku stejně solidární?

Pokud se podíváme na menší dárce, tak ano, lidé jsou velmi solidární. Jde o vysoké částky, i když v porovnání s Českem nejsou zdaleka tak velké. Přes portál Darujme.sk to bylo okolo 4 milionů euro od malých dárců, přičemž nejvyšší darovanou částkou bylo 100 tisíc euro, potom 30 tisíc, 16 tisíc a pak menší, ale průměrná částka malých darů byla vyšší než předtím. Z 10 euro před válkou i v období pandemie to bylo v průměru 70 euro během prvních dnů a týdnů války na Ukrajině. Denní průměr se místy vyšplhal na půl milionu euro. Jednotlivé sumy a intenzita aktivit se v historii Slovenska nedají s ničím porovnat Doteď je to 5,7 milionů euro nasbíraných od drobných dárců.
Větší dary v řádech statisíců euro přicházely především z firemního prostředí, od technologických firem až po potravinové řetězce. Navíc se objevují nové firmy, o jejichž filantropických aktivitách jsme předtím nevěděli, ale v případě Ukrajiny se rozhodli pomáhat.
Filantropie konkrétních osob je spíš „tichá“. Obecně na Slovensku nemáme příklady velkých dárců a neobjevili se ani během této krizové situace. Neříkám, že se to neděje, ale nevíme o tom, protože to směrem na veřejnost nekomunikují. Kdybych měla najít nějaké trefné přirovnání, tak na každého Andreje Kisku nebo Miroslava Trnku z ESETu připadá desítka velkých filantropů v České republice. Na Twitteru se ale nepředháněli v tom, kdo dá více. I ten vysoký dar 100 tisíc euro na Darujme.sk byl od anonymního dárce, takže ho neumíme identifikovat. Zatím nemáme ani zprávy od Človeka v ohrození nebo Slovenské katolické charity, že by zaznamenaly nějaký velký dar.

Je za tou anonymitou nebo veřejným mlčením ostych nebo něco jiného?

Na to nejsem schopná přesně odpovědět. Možná nám chybí první vlaštovka. Někdo, kdo o tom začne mluvit, a ukáže tím, že to může mít pozitivní vliv na společnost jako takovou.
Na druhou stranu máme velmi silné příklady leadrů z byznysu, kteří třeba nedávají velké částky, ale věnují své know-how, svou energii a jdou příkladem. Je to třeba iniciativa Kdo pomůže Slovensku, která působila během covidu a velmi rychle se transformovala na pomoc Ukrajině. Individuálním příkladem je Milan Dubec, který v minulosti vymyslel službu Pokec.sk. Den po invazi otevřel v Žiline camp, který pomáhá utečencům z Ukrajiny postavit se na nohy a začlenit se do společnosti.

Je válka na Ukrajině něco, co Slovenskou společnost spíše spojuje nebo rozděluje?

Co mě těší a co doufám, že tady zůstane, je, že část společnosti si uvědomila, jaký obrovský vliv má válka na Ukrajině na to, jakým způsobem a kterým směrem se jako společnost chceme ubírat. Že i přes ideologické spory, které tady byly a jsou, nám konflikt ukazuje, že jsou tady hodnoty, které bychom si měli chránit a ne je devalvovat. Možná si to uvědomila jen malá část, ale je to tady stále přítomné. Věřím, že to jen tak nezmizí.
Přesto po úvodním vzedmutí přišlo utlumení. Opět se objevují trollové a tzv. užiteční idioti, kteří se vezou na vlně zvýšené inflace a zdůrazňují především pomoc Slovákům. Je tedy potřeba, aby se ruku v ruce řešila komplikovaná sociální situace na Slovensku. Chudoba ještě více podněcuje extremismus. Slovenská společnost je velmi křehká a vliv Ruska výrazný. Organizace GLOBSEC v roce 2021 uvedla, že až 41 % lidí identifikovalo Rusko jako strategického partnera pro Slovensko a 55 % lidí mělo pozitivní vnímání Putina. Dva dny po vypuknutí války mělo 25 % lidí pocit, že válku vyvolaly USA. Chudoba a sociální problémy bohužel dezinformátorům ještě více nahrávají.

Jaká je role Nadácie Pontis v současné krizi? Je to pomoc uprchlíkům nebo pomoc Slovákům v té zmiňované komplikované sociální situaci?

Přemýšleli jsme nad tím. Stále vidíme prostor, aby se část nadace věnovala pomoci Ukrajincům. Dali jsme možnost i našim zaměstnancům pomáhat individuálně. K dispozici měli 5 dní volna na dobrovolnickou činnost a pomoc. Byla to naše reakce na klesající ochotu pomáhat ve společnosti a reakce byly velmi dobré.
Věnujeme se také sociálním inovacím a chceme věnovat pozornost řešením, která vznikají odspodu. Protože tohle je situace, ve které jsme se jako stát ještě neocitli. Měli jsme jako společnost jisté zábrany v přijímání uprchlíků a rozhodně nemáme zkušenosti v jejich integraci. V tom může Pontis pomoct a hledat systémová řešení. Vnímáme také důležité sbírání inspirace ze zahraničí a nalézání inovativních řešení. Inspirativní je například německá integrace utečenců ze Sýrie. Dále je potřeba poukazovat na to, jak důležitý je občanský sektor během krize – spolky, kroužky, skauti, dobrovolníci, komunitní projekty. Bez nich by demokratická společnost nemohla fungovat. Samostatná kapitola je boj s dezinformacemi. Tomu přizpůsobujeme už i naše programy, třeba Generace 3.0, kde se věnujeme podpoře inovací ve vzdělávání.

Martina Kolesárová pracuje pro Nadáciu Pontis 6 let, z toho téměř 3 roky jako výkonná ředitelka. V minulosti vedla v nadaci fundraisingové aktivity a spolupráci se sociálními inovátory. Byla při založení a rozvoji hlavních programů nadace, které rozvíjejí inovativně vzdělávání a vede aktivity na podporu a rozvoj sociálních inovací a filantropie. Profesionální kariéru začala po ukončení studia historie a anglického jazyka a politických věd na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Pracovala v British Council a Slovenskej agentúre na rozvoj obnoviteľných zdrojov energie. Během pobytů v zahraničí pracovala v konzultační firmě v oblasti společenské zodpovědnosti firem v Tel Avivu a jako senior dobrovolnice pro nadaci Ashoka ve Washingtonu D.C.

Další příspěvky

Foto: Facebook iniciativy Impact Academy
28. 2. 2024

Plánování a sledování dopadu není jen otázkou velkých dárců, ale také začínajících filantropů

Obrázek byl vytvořen pomocí generativní AI - ChatGPT
15. 2. 2024

Buďte efektivnější a dosahujte většího dopadu díky spolupráci s dalšími dárci. Poradíme vám, jak na to

Radana Brábníková během setkání Cesty filantropie v Ostravě. Foto: Tanasis Andoniadis / Darina Kubiková
11. 1. 2024

Chci být tou, která rozhoduje, co podpoří. Proto jsem si vybrala byznys, říká filantropka Radana Brábníková

Filantropický newsletter:

E-mail *
Jméno *
Příjmení *
Organizace/firma
Souhlas se zpracováním uvedených údajů a s využitím mého elektronického kontaktu poskytuji dobrovolně a na dobu neurčitou. Svůj souhlas mohu kdykoliv odvolat odhlášením se z odběru e-mailů.