Proč by se dárci měli zabývat tématem dopadu
Peníze poskytují spoustu příležitostí. Pokud se někdo rozhodne své prostředky darovat, ať už jednorázově nebo v podobě dlouhodobé podpory, je to obrovská příležitost něco změnit k lepšímu. A možností k pozitivním změnám ve společnosti či v oblasti životního prostředí je nespočet. Pokud dárci chtějí, aby se jejich peníze proměnily v trvalou hodnotu a tzv. se „zúročily“, je dobrou volbou se tématu dopadu věnovat už na začátku filantropické cesty.
Platí, že pokud dárkyně a dárci chtějí investovat své peníze, čas či schopnosti do něčeho prospěšného, tak by měli vědět:
- Že to, co plánují, může být opravdu prospěšné. Tzn. že problém, který chtějí řešit existuje a že v jeho řešení mohou mít nějakou roli.
- Že dokážou zvolit takový způsob podpory, který bude mít šanci problém vyřešit a ne prohloubit.
- Že mají představu, podle čeho poznají, že se jim to daří či nedaří.
- Že jejich přístup k podpoře může podnítit i další k tomu, aby se zapojili do řešení konkrétního problému.
- Že je to bude bavit delší dobu a že zvládnou u podpory vydržet, i když přijdou první klopýtnutí.
Všechny uvedené body jsou ve filantropii stejně důležité a když se spojí dohromady, tak se výrazně zvyšuje šance na úspěch. Žijeme totiž ve světě, který je komplexní, a ve kterém neumíme vždy dohlédnout důsledky naší práce, aktivit či projektů. Ale když se spojí zvídavost, ochota naslouchat, otevřenost ke spolupráci, sebereflexe, nadšení pro věc a vytrvalost, tak může mít filantropie obrovský pozitivní dopad na kvalitu života nás všech.
Dopad mohou sledovat nejen velcí filantropové, ale i menší dárci
Sledování dopadu je pomocník pro všechny. Mluvíme o něm často, ale stejně tak důležité jako umět sledovat dopad filantropie, je i dovednost ho plánovat. Pokud si na začátku dárci neurčí, kam chtějí dojít, těžko se jim hledá ten správný směr, vhodné boty a vybavení. Je také dost dobře možné, že prostě zabloudí. To stejné platí pro dosahování jakýchkoli změn – organizačních, technologických i společenských. Proto nezáleží na tom, jestli chce dárce investovat či darovat 20 tisíc nebo 20 milionů. Pokud je chce investovat chytře, a tak aby mohl někomu pomoci, měl by hned na startovní čáře zjistit:
- CO je potřeba změnit.
- KDO se o to už snažil a v čem se mu ne/podařilo uspět.
- JAK může přispět ke změně právě on nebo ona.
- CO pro to může udělat.
- S KÝM na tom chce spolupracovat.
To je ve zkratce celá „teorie změny“ a strategie. Aby dárci dokázali dopad své práce sledovat, potřebují najít odpověď na klíčovou otázku: Podle čeho poznáme, že této změny dosahujeme nebo že jsme jí dosáhli? A odpovědí jim budou důležité ukazatele změny, které budou zjišťovat díky evaluaci.
Není to vždy jednoduchý proces, ale opravdu se vyplatí. Protože některé nezodpovězené otázky ze startovní čáry se rády vrací po druhém či třetím kole, kdy mají filantropové méně sil. Kromě toho je vize toho, kam chtějí dojít, obrovskou motivací nejen ně, ale také pro jejich tým, pro spolupracovníky, dobrovolníky i další dárce, kteří mohou podporu znásobit.
Nebuďte na evaluaci sami
Kvalitní plánování a sledování dopadu stojí nějaký čas a náklady na podporu externího facilitátora či průvodce, ale i jednodenní workshop na toto téma může dárce nebo jeho tým hodně posunout. A evaluace nabízí spoustu možností, které lze využít – řadu dat může sbírat dárce nebo jeho tým sám, některé s podporou evaluátora, anebo je možné zapojit evaluátora do nastavení v začátku a časem získat znalosti a snížit náklady na expertní pomoc. I s velmi malým rozpočtem je možné začít. A některé jednoduché evaluační nástroje mohou být pro tým zábavné, třeba Motýl změny či Večírek úspěchů. U předních zahraničních nadací činí náklady na evaluaci cca 1-5 % z objemu rozdělených prostředků.
Konkrétní příklad plánování a sledování dopadu v oblasti duševního zdraví dospívajících
Když chtějí dárci vstoupit do tématu, na kterém jim záleží, ale ve kterém nemají praktické zkušenosti nebo znalosti, mohou si na začátek položit tyto otázky:
- Kdo se již daným tématem zabývá a čím konkrétně? Jak vypadá podpora na státní úrovni, jak v občanském sektoru, kteří soukromí dárci téma finančně podporují? Jak funguje systém péče o duševní zdraví? Kdo o něm může říct více?
- Která data mi mohou říci více o problému? Např. existují data o tom, kolik mladistvých se potýkalo s duševním onemocněním v minulém roce a jak se tento počet vyvíjel v posledních 10 letech; nebo jak se o duševním zdraví mluví v rodinách a komu se mladiství s obtížemi nejčastěji svěří; které intervence (programy, postupy…) fungují dobře pro prevenci duševních onemocnění u mladistvých u nás či v jiných zemích?
- Jak se k tématu vztahují různí důležití hráči? Např. pediatři, psychologové, metodici prevence na školách, rodiče, mladí lidí samotní, učitelé, média, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo školství a další.
Kladením těchto otázek a hledáním odpovědi dárci tzv. „mapují systém“, který problém duševního zdraví u mládeže obklopuje. Proto, aby lépe poznali, co je potřeba udělat a kdo jim v tom může pomoci. A třeba i to, odkud může přijít rezistence ke změně. Je proto důležité ptát se lidí, hledat v odborných zdrojích i výstupech veřejných diskuzí.
Jakmile dárci získají větší vhled do tématu a najdou některé z příčin problému, tak se mohou pustit do tvorby teorie změny.
Co je to teorie změny a jak s ní můžou dárci pracovat při plánování svých filantropických projektů
Teorie změny popisuje proces plánované společenské změny. Je to metoda, která ukazuje postupnou logiku cesty k dosažení stanoveného cíle s důrazem na to, proč by mělo vybrané řešení fungovat. V praxi dárcům tento proces pomáhá vysvětlit, jaké změny chtějí dosáhnout, které kroky a aktivity povedou k dílčím výsledkům na cestě ke změně a jak tyto kroky a aktivity k požadované změně povedou.
Hlavní předností teorie změny je to, že pomáhá pokládat si ty správné otázky, které filantropky a filantropové potřebují k tomu, aby se mohli plně zaměřit na žádoucí dopad:
- Jakou změnu chceme způsobit a proč je tato změna potřeba?
- Jak chceme změny dosáhnout?
- Jakých dílčích výsledky je potřeba dosáhnout, abychom došli k dlouhodobému cíli/změně a které kroky k nim povedou?
- S kým na tom můžeme a potřebujeme spolupracovat?
- Jak na to šli jiní, co se jim ne/podařilo a proč?
- Podle čeho poznáme, že jsme změny dosáhli?
- Jaké změnové procesy právě probíhají ve vašem ekosystému a jak mohou ovlivnit výsledky, kterých chcete dosáhnout?
Tvorba teorie změny je skvělou příležitostí zapojit nejen tým (např. nadace nebo nadačního fondu), ale také další hráče, kteří se v tématu pohybují. Samotný proces její tvorby podporuje spolupráci a kvalitní teorie změny je nejlepším podkladem pro evaluaci.
Více inspirace a důležité podněty načerpáte ve Filantropické knihovně. V sekci Ostatní zdroje najdete vybrané publikace, které vydala iniciativa Impact Academy a které i díky Báře může Via Clarita sdílet s filantropickou veřejností a všemi, kteří chtějí k dobročinnosti přistupovat strategicky.
Barbora Komberec Novosadová
Barbora působí více než 10 let v českém občanském sektoru. Zejména v oblasti dobrovolnictví, společenské odpovědnosti, sociálního podnikání a filantropie na pozici manažerky, sociální podnikatelky a výzkumnice. Budovala a rozvíjela programy firemního dobrovolnictví v organizaci HESTIA – Centrum pro dobrovolnictví. Ve spolupráci s Ashokou spoluzaložila iniciativu Impact Academy, která poskytovala podporu občanskému sektoru v oblasti plánování a sledování dopadu. Ve spolupráci s Centrem pro přenos poznatků a technologií adaptovala soutěž Map the System na Univerzitě Karlově. Barbora v současnosti působí jako ředitelka Sociálního nadačního fondu hlavního města Prahy. Věří ve vizi „everyone is a changemaker”, v myšlenku systémové změny a v rostoucí roli filantropie a angažovanosti občanského sektoru.
