Proto není divu, že se objevil již před lety u nadací tzv. koncept sunsettingu – plánování data ukončení činnosti nadace (např. v počátku samotné existence). Příkladem takového přístupu je Nadace Billa a Melindy Gatesových, která byla založena v roce 2000 se záměrem miliardový majetek do ní vyčleněný zcela spotřebovat.
Jako hlavní důvod, který vede zakladatele k těmto úvahám, se uvádí obava, že se poslání a hodnoty nadace časem odkloní od původního záměru zakladatele (tzv. mission drift). Dalším faktorem bývá nezájem či neochota následujících generací se o nadaci „starat“, resp. nést za nadaci odpovědnost, protože se např. míjí s hodnotami, které další generace uznává. Jindy jde o neschopnost správy majetku nadace. Zároveň je třeba odlišit formální ukončení existence nadace a ukončení dosahování jejího účelu, v jehož naplňování může pokračovat někdo jiný.
V každém případě, pokud se zakladatel pro sunsetting rozhodne, je třeba jej velmi dobře naplánovat, vč. časového harmonogramu (v řádu let či desetiletí). Jinak může přinést frustraci, spory a více škody než užitku. V případě Edna McConnell Clark Foundation šlo např. o časový rámec cca 10 let, který byl strategicky řízen a fázován.
Je nicméně otázkou, zda se jedná globálně o významný trend mezi filantropy a především pak, jak se tento koncept uchytí (a zda se vůbec může uchytit) v českém prostředí? Při přejímání zahraničních konceptů je vždy třeba mít na paměti specifika vnitrostátní právní úpravy.
„Sunset“ nadace také v Česku?
V českém právním prostředí se možností založení fundační struktury tak, aby mohl být celý její majetek spotřebován, vyznačuje nadační fond. U nadací je takový postup rovněž možný, má však své limity. Záleží především na zakladateli, jak trvání existence nadace vymezí či časově omezí. Pokud v tomto smyslu v nadační listině neprojeví svoji vůli, zákon obsahuje pravidlo, že se nadace zakládá na dobu neurčitou ve vztahu k účelu, který byl zvolen.
Založení nadace na dobu určitou
Ustavení nadace na dobu určitou je tedy v zásadě možné. V praxi nicméně, s ohledem na specifická pravidla o správě majetku drženého v nadační jistině, ne zcela dobře proveditelné. Představa zákonodárce o fungování nadací byla spíše taková, že nadace má sloužit zvolenému účelu spíše dlouhodobě. Tomu odpovídá i nastavení v platném právu, které je v tomto ohledu trochu zastaralé. V nadační listině je proto třeba výslovně popsat, že zakladatel chce dát trvání nadace limity a jaké.
Navíc stojí za úvahu promyslet a případně s odborníky na správu majetku konzultovat strategii realizace jednotlivých kroků, které by měly vést k ukončení existence nadace. Jinak se zakladatel může dožít nepříjemného překvapení. České právo předpokládá pouze postupné snižování nadačního kapitálů, který je peněžním vyjádřením hodnoty nadační jistiny. Zároveň považujeme za vhodné upozornit, že v tomto ohledu se nadace zásadně odlišují od obchodních korporací, která může – na rozdíl od nadace – zrušit sebe sama (rozhodnutím nejvyššího orgánu). Takový postup u nadací v úvahu nepřichází.
Role vůle zakladatele
S ohledem na celkové posílení autonomie vůle může zakladatel v nadační listině předvídat i určité objektivní skutečnosti, následkem jejichž splnění může být nadace zrušena právním jednáním správní rady, nebo jiné k tomu povolané osoby. V takovém případě však nepůjde o rozhodnutí (úvahu) členů správní rady v pravém slova smyslu, ale pouze o naplnění vůle zakladatele předvídané v nadační listině.
Takovou objektivní skutečností může být již výše zmíněné uplynutí určité doby, ale i jiná skutečnost např. smrt určité osoby, vystoupení z EU… Argumentem pro tuto úvahu může být také to, že na nadaci (majetek vyčleněný k určitému účelu) lze pohlížet i jako na „pouhou“ formu správy majetku (s právní osobností) a postavení správní rady je možné chápat jako postavení „pouhého“ správce, který je povolán majetek spravovat, ale neměl by měnit způsob správy. Nepředpokládané zrušení nadace zakladatelem není přípustné v zásadě ani např. ve Švýcarsku či Lichtenštejnsku, i když je tamní úprava jinak velmi liberální.
Pro zachování kontinuity dosahování účelu je možná i fúze s jinou nadací nebo nadačním fondem, a to i v případě, že bude jedna či více slučovaných nadací v likvidaci. Možná je také změna právní formy na nadační fond. Je-li to vhodné a účelné, je možné nadaci rozdělit na více osob v právním smyslu, i když toto řešení se dá označit za sporné
„Sunset“ nadace pohledem českého práva
Pro zrušení a zánik nadací je určující celá řada ustanovení, v první řadě se jedná o zvláštní právní režim pro zrušení nadace s likvidací (§ 376 a násl. OZ) a pro přeměny (§ 382 a násl. OZ). Specifická je i úprava zpeněžení likvidační podstaty a naložení s likvidačním zůstatkem nadace, především v případě nadací s veřejně prospěšným účelem (§ 378 OZ). Zároveň, pokud není stanoveno jinak, přichází v úvahu také podpůrnou použitelnost obecné úpravy pro zrušení právnických osob (§ 168 a násl. OZ), pro jejich přeměnu (§ 174 a násl. OZ), zánik (§ 185 a násl. OZ) a likvidaci (§ 187 a násl. OZ). Důvodová zpráva k tomu uvádí, že „ustanovení o zrušení nadace s likvidací obsahují jen některé odchylky a některé podrobnosti ve vztahu k obecné úpravě“.
Doporučení:
- Pokud zakladatelé uvažují o založení nadace na omezenou dobu, je třeba v tomto smyslu projevit vůli v nadačního listině.
- Efektivní ukončení existence nadace je proces, který je třeba započít s časovým předstihem. Připravit vše, aby bylo dosaženo co největšího zakladatelem očekávaného dopadu a zároveň nedošlo k plýtvání či ke zbytečné ztrátě hodnoty majetku.
- Je třeba připravit nutné změny vnitřních dokumentů, počítat s ukončením existence v investiční strategii nadace, provést změny v organizační struktuře, vytvořit sít partnerů, kteří připraví projekty, které by měly být z „rozpouštění“ kapitálu financovány, a v neposlední řadě rozhodnout, jak má být naloženo s likvidačním zůstatkem nadace.
- Likvidační zůstatek musí zůstat u filantropických nadací vždy ve veřejně prospěšné sféře; bude třeba např. zvolit jinou nadaci či nadační fond (kterou např. vybere správní rada před zrušením nadace).
- S ohledem na koncepci nadační jistiny a problematičnost snižování její hodnoty v platném právu, je třeba očekávat značnou délku procesu a zachování určitého likvidačního zůstatku.
Zrušení a zánik nadace je sice v zásadě možný, nedá se nicméně udělat ze dne na den. Je vždy ke zvážení, zejména s ohledem situaci v rodině, zda a v jakém časovém horizontu plánovat „ústupovou strategii“. Jednou z možností je započít ji již v rámci procesu ustavování nadace, přestože (nebo naopak právě proto), že to rozostřuje myšlenku na neomezenost délky trvání nadace a dosahování jejího účelu. Nabízí se také otázka, zda tuto možnost veřejně komunikovat. V neposlední řade je možné a snad i vhodné uvažovat nad případným „plánem B“, např. připuštěním možnosti rozdělit nadaci (v případě nemožnosti dosáhnout shody uvnitř rozvětvené rodiny). V tomto ohledu však dosud neexistuje v českém právním prostředí ani teoretická shoda možnosti takového řešení ani dostatečná praxe.
Autorkou textu je Kateřina Ronovská, česká právnička a profesorka působící na katedře občanského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, od srpna 2023 ústavní soudkyně a místopředsedkyně Ústavního soudu ČR. Věnuje se soukromému právu, zejména pak tématu osob v právním smyslu a problematice nadačního a spolkového práva v evropském kontextu. Spolupracuje s řadou českých nadací a dalších organizací neziskové sféry. Kateřina Ronovská je rovněž bývalou členkou Správní rady Nadačního fondu Via Clarita.
Foto: Archiv Kateřiny Ronovské
