Dá se dosáhnout potřebných společenských změn bez spolupráce? A jakou roli v celém procesu hraje filantropie? To byly dvě hlavní otázky, na které odpovídali hosté diskuzního večera, který se uskutečnil na konci března v pražské Spojce Karlín. Účastníky byli zástupci státu, nadačního sektoru nebo významní čeští filantropové a filantropky. Během setkání, na jehož organizaci se Via Clarita podílela s Nadací Via, bylo poprvé představeno nové číslo speciálu Umění darovat. Večerem provázel Michael Rozsypal.

Spolupráce k filantropii v USA patří

Na úvod vystoupil nový americký velvyslanec v ČR Bijan Sabet spolu se svou ženou Lauren. Podělili se o své zkušenosti s dobročinností a zdůraznili, že právě spolupráce napříč sektory a klíčovými aktéry je příznačná pro filantropii v USA. Sabet také ocenil českou společnost za její nedávný přístup k uprchlické krizi: „To, jakým způsobem Česká republika a Češi přistoupili k pomoci ukrajinským uprchlíkům, bylo něco neuvěřitelného a velmi inspirativního.“

Dělat dobrou filantropii není jednoduché

Další inspirativní příklady spolupráce filantropického sektoru, státu a neziskových organizací představili diskutující během hlavní části programu. Nejprve se věnovali systémovým změnám a v panelu vystoupili Barbora Křižanová z Nadace J&T, vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, ředitelka Nadace RSJ Lenka Eckertová, místopředseda správní rady Nadace České spořitelny Karel Valo, ředitelka Nadace OSF Martina Břeňová a filantrop a spoluzakladatel Nadačního fondu Kladné nuly Petr Košťál.

Barbora Křižanová popsala svou zkušenost s transformací institucionální péče dětí do tří let. „Nejtěžší je změna myšlení lidí a na to navazující práce s novými poznatky z daného oboru. Kdyby nezafungovala spolupráce státu a neziskového sektoru, byl by posun mnohem těžší,“ uvedla Křižanová. „Důležité bylo v celém procesu neztratit trpělivost a odvahu. A také najít ten správný jazyk a pracovat nejen s vědeckými argumenty, ale i těmi ekonomickými,“ doplnila ji Klára Šimáčková Laurenčíková, která se na transformaci podílela. Zmínila také důležitou roli soukromého a byznysového sektoru, který podle ní dokáže stát doplnit tam, kde není dostatečně akceschopný. „Díky větší svobodě se zacházením s financemi dokáže soukromý sektor efektivně přispěchat na pomoc během krizových situací,“ zmínila Šimáčková Laurenčíková.

Soukromý sektor však není efektivní jen v případě rychlé pomoci. Toho jsou si vědomi v Nadaci RSJ, která se zaměřuje na dlouhodobou podporu a spolupráci s klíčovými aktéry. Jedním z nadací podpořených témat je také reforma a změna přípravy učitelů. Ta je ale podle ředitelky nadace Lenky Eckertové součástí komplexního balíčku, do kterého Nadace RSJ přidává ještě duševní zdraví a nadané děti. Klíčoví jsou lidé a podle nich si nadace vybírá projekty, které podpoří: „Zajímá nás, kdo je lídrem, jaký je tým a jeho záměr, zda je realistický a jestli zapadá do naší strategie.“

„Dělat dobrou filantropii není jednoduché a někdy to může bolet,“ zmínil Karel Valo z Nadace ČS. Lidem, kteří mají zkušenosti z byznysu doporučuje držet se několika principů. Mezi ně patří téma koncentrace rizika, tedy nenasměrovat veškerou podporu na jedno místo, ale rozdělit ji na menší části a do více projektů. Filantropům rovněž doporučuje mít na paměti také zákon klesajícího mezního účinku, kdy menší dary menším organizacím mohou přinést poměrně velký užitek v porovnání s velkými penězi vloženými do velkých projektů.

Martina Břeňová mluvila o své zkušenosti s reformou paliativní péče. Filantropům doporučila, aby si pokládali vhodné otázky. Například zda je vhodné zakládat novou filantropickou organizaci nebo podpořit některou ze zavedených a dobře fungujících nadací nebo nadačních fondů. „Pomoc nemusí být vždy ve formě peněz, ale může být poskytnuta formou expertízy, které státu nebo neziskovým organizacím chybí,“ doplnila Břeňová. A funguje to podle ní i naopak, filantropové by neměli hledat řešení sami, ale obracet se na odborníky, kteří mají v daném tématu mnohem větší přehled.

Petr Košťál uvedl, že v rámci Nadačního fondu Kladné nuly hledají projekty, které je možné podpořit systémově a strategicky, protože v takových případech je efekt největší. „Důležité je také zamyslet se nad potřebností v rámci společnosti. Můžou být i témata, která nejsou tak vidět, anebo je to podpora fungování organizací a jejich provozu spíš financování konkrétních projektů,“ doplnil Petr Košťál.

Filantropie v regionech se neobejde bez aktivních lidí

Během první části diskuze Barbora Křižanová zmínila, že filantropové a jejich podpora není důležitá jen na systémové úrovni, ale také v rámci regionů, odkud sami pocházejí nebo kde žijí. Přesně takoví filantropové se sešli ve druhém panelu diskuzního večera. Filip Kořínek, filantrop, starosta Černošic a spoluzakladatel Fondu Černošice; Michal Košek, CEO firmy eMan a jeden z podporovatelů Ústecké komunitní nadace a František Dostálek, filantrop a podporovatel Nadačního fondu Pramen Luhačovice. Společně s nimi diskutovaly ředitelky zmíněných fondů – Eva Vychodilová (fond Černošice), Kateřina Valešová (Ústecká komunitní nadace) a Magdalena Hruška (Nadační fond Pramen Luhačovice).

Filip Kořínek uvedl, že Fond Černošice by nevznikl, kdyby v obci nebyli aktivních lidé, kteří měli chuť a odhodlání něco v ní měnit. Impulzem byla stavba nové tělocvičny, která městu chyběla. Na základě této iniciativy pak vznikl už zmíněný fond. Podle Evy Vychodilové od roku 2019 fond podpořil už 33 projektů a nadějnou zprávou je, že se objevují nové projekty a lidé, kteří žádají o podporu. „Díky aktivním lidem je atmosféra v Černošicích pozitivní,“ oceňuje jeden z dopadů fungování fondu Kořínek.

Ústecká komunitní nadace vznikla v roce 1992 a je nejdéle fungující nadací tohoto typu v České republice. Fungování nadace ale nebylo vždy hladké: „Dlouho bylo těžké vysvětlit, co znamená slovo komunitní v názvu nadace. Lidé si to pletli se sociální službou a vyloučenými lokalitami. U mladých lidí už to tak naštěstí není,“ uvedla Kateřina Valešová. Lidi v Ústeckém kraji se snaží podporovat Michal Košek, který je rodákem z Děčína. Momentálně žije v Praze a zřejmě i to je důvod, proč jeho prostředky míří právě do míst, kde se narodil: „To by podle mě podnikatelé měli dělat. Ale nedávat zpět jen finance, ale také zkušenosti, a vytvářet přidanou hodnotu v daném místě. Zároveň mám respekt k lidem, kteří se do Ústeckého kraje vrací.“ Těch podle Valešové není mnoho. Ze 40 stipendistů, které nadace podpořila během jejich studia v zahraničí, se například vrátili jen tři, vztah ke kraji ale mají stále. To ilustruje příběh z poslední doby, kdy se jeden ze studentů, který v zahraničí zůstal, ozval, a nadaci s poděkováním daroval částku, jíž ho v minulosti podpořila.

Nadační fond Pramen Luhačovice to v začátcích neměl jednoduché. Svou činnost totiž zahájil těsně před vypuknutím pandemie a vzhledem k zaměření na podporu společenských a kulturních aktivit pro něj byla situace ještě komplikovanější. I během složité doby zvládli podpořit občanské projekty a také několik vlastních aktivit. Filantrop František Dostálek z projektů nadačního fondu oceňuje především zajímavé výstavy v prostoru města nebo literární pobyty. Jemu jako místnímu rodákovi udělal vznik nadačního fondu velkou radost: „Dlouho jsem hledal nějakou cestu, jak pomoci Luhačovicím, kde jsem vyrůstal, a to mi vznik nadačního fondu umožnil.“ S Magdalenou Hruškou se však shodují, že Luhačovice jsou specifické. Přestože cílí na místní komunitu, jsou často návštěvníky kulturních akcí lázeňští hosté. Naději ale neztrácejí a věří, že po malých krůčcích a mimo jiné i díky spolupráci s dalšími místními filantropy a podporovateli, bude fond úspěšný.

Hlavním partnerem setkání byla Nadace RSJ. Partnery setkání a vydání speciálu Umění darovat byli Nadace České spořitelny, Nadační fond Simony Kijonkové, Nadace J&T, Nadace O, Nadace Benetheo a RSBC Holding. Záštitu nad setkáním převzala US Embassy.

Foto: Nadace Via