Covid-19 filantropii nezadusil

Druhý listopadové večer v pražské Ville Pellé patřil filantropii v rocích covidových a době pandemické. Setkání bylo zároveň připomenutím speciálního vydání magazínu Umění darovat, jejímž vydavatelem byla Nadace Via a na tvorbě obsahu se coby hlavní partner podílel Nadační fond Via Clarita. Přestože ročenka rekapitulovala rok 2020, nebylo smyslem večera ohlížet se jen zpět, ale především hledat příležitosti v blízké i vzdálené budoucnosti. Hosty byli Daniel Prokop, Robert Basch, Manh Tung Nguyen a Katarína Vlčková, kteří na základě dat a osobních zkušeností z uplynulého roku a půl ukázali, že filantropie má smysl a je možná potřebnější než kdy dříve.

Filantropie netratila dech

Večer zahájili ředitelka Nadačního fondu Via Clarita Dagmar Goldmannová a ředitel Nadace Via Zdeněk Mihalco. Zdůraznili, že poslední dva roky byly v mnoha ohledech výjimečné, ale pro filantropii znamenaly příležitost. Ochota pomáhat a dobročinnost byla v začátcích pandemie všudypřítomná, a přestože se časem částečně vyčerpala, nezmizela úplně. Filantropům, nadacím a fondům covidové roky ukázaly nové možnosti, jak smysluplně pomáhat a přispívat k pozitivním změnám. To potvrdil také Petr Laštovka z EMUN Partners Family Office, která vede klienty ke smysluplným investicím a dobročinnost u nich podporuje, a také jeden z partnerů tohoto vydání Umění darovat.

Epidemie jako sociální problém

Prvním hostem večera byl sociolog Daniel Prokop, který stojí v čele agentury PAQ Research. Ve své prezentaci představil zjištění výzkumu Život během pandemie zaměřující se na dopady pandemie na českou společnost. Poukázal na to, že onemocnění Covid-19 zasahuje nejen do oblasti zdraví, ale také působí velké sociální problémy.

Data, která má PAQ Research k dispozici, ukazují například to, že až 20 % lidí se na jaře 2020 propadlo do příjmové chudoby a až 3 měsíce ztratili žáci 5. tříd na efektivitě v oblastech matematické a čtenářské gramotnosti. Problémem bylo také vysoké procento odkladů preventivní péče a zvýšený výskyt duševních onemocnění, a to nejen u dospělých a seniorů, ale také u dětí, které vlivem izolace přišly o sociální kontakty.

Problémy jsou však zároveň příležitostí pro filantropii. Daniel Prokop doporučil zaměřit se především na vzdělávání, sociální problémy, duševní a veřejné zdraví a také věnovat pozornost klimatické změně a jejím dopadům. Řešení těchto problémů je možné hledat v podpoře inovací nebo cílené pomocí malým skupinám, mezi které patří například děti ze sociálně vyloučených oblastí se špatnou dostupností kvalitního vzdělání. Na úplný závěr prezentace Prokop zdůraznil, jak důležité je využívání dat a vyzval k tomu také filantropy. Pokud usilují byť o malou lokální změnu, měli by stavět na expertních doporučeních a výzkumech, které se na danou oblast sledují. Ušetří to nejen velké množství času a financí, ale především bude pomoc opravdu smysluplný.

Finance nebyly hlavním problémem

Stojíme při vás je název iniciativy, za kterou stojí Robert Basch, ředitel Nadace OSF. Smyslem výzvy bylo vyslat k neziskovému sektoru zprávu, že nadace, nadační fondy a jednotliví dárci jsou zde a jsou připraveni pomoct. Proto se přihlásili k tomu, že vyjdou vstříc grantistům a podpoří neočekávané změny v jejich projektech a záměrech. Memorandum se setkalo s pozitivními ohlasy jak u příjemců podpory, tak i dárců.

Dopady na neziskový sektor podle Basche a zjištění průzkumu, který Nadace OSF provedla, byly velmi tvrdé. A ne vždy byly finance hlavním problémem. Malé i velké organizace se potýkaly s nedostatečnou mírou digitalizace a neefektivní či složitou komunikací.

Z hlediska budoucího vývoje je podle Basche důležitá dlouhodobá podpora a častější praxe víceletých grantů, které dodají neziskovým organizacím potřebnou jistotu i v časech krize. Zdůraznil také potřebnost inovací a investic do lidského kapitálu ve specifických oblastech. Příkladem jsou IT experti, kterých je v neziskovém sektoru nedostatek, přičemž právě přechod do online prostředí mnohým organizacím kladl velké překážky.

Pandemie pomáhala spojovat

Manh Tung Nguyen byl během první vlny Covid-19 jednou z výrazných osobností vietnamské komunity. Už na začátku roku 2020 si všiml opatrnosti, která se neprojevovala jen zaměstnanci s nasazenými rouškami ve vietnamských večerkách. Když se objevily první případy a následně také nedostatek ochranných materiálů, byla už komunita velmi aktivní ve vzájemné pomoci, ale také v pomoci zdravotníkům nebo složkám IZS. Pomoc však byla rozdrobená a nekoordinovaná.

Nguyen se proto všechny tyto aktivity rozhodl spojit pod iniciativou Vietnamci pomáhají, která nakonec čítala několik stovek lidí. Následná medializace podle něj pomohla také vzájemným vietnamsko-českým vztahům.

Z dlouhodobého hlediska je ale stále na čem pracovat a cestou by mohla být pomoc z české strany směrem k vietnamské komunitě, která je díky dlouhodobé integraci a několika generacím součástí české společnosti. Proto se podle Nguyena problémy, které komunita řeší příliš neliší od problémů České majority. Vietnamští senioři řeší samotu, u dětí došlo k nárůstu duševních onemocnění a zvýšilo procento sebevražd. Bohužel je však mnohdy stále velkou bariérou jazyk (především u generace rodičů a prarodičů), a také kulturní rozdíly. A právě v oblasti vzdělávání, osvěty a rozbíjení stereotypů by mohla filantropie sehrát důležitou roli, třeba jen tím, že v rámci běžné podpory a řešení problémů bude věnovat pozornost také Vietnamské komunitě.

Covid-19 změnil pohled na filantropii

Katarína Vlčková, lékařka a zakladatelka Nadace rodiny Vlčkových byla posledním hostem setkání. Podělila se o své osobní zkušenosti, které měly dvě roviny. Tou první byla pracovní, spojená s její lékařskou praxí v Cestě domů. Organizace, která se věnuje paliativní péči o nevyléčitelně nemocné a umírající, byla poznamenána bezpečnostními opatřeními, které omezovaly kontakt s klienty a pomoc rodinám.

Druhá rovina byla rodinná a filantropická, kdy měli s manželem Ondřejem možnost se na chvíli zastavit a přemýšlet nad svými dobročinnými aktivitami. Čas, který měli společně k dispozici pomohl, mimo jiné vzniku Nadace rodiny Vlčkových. Na něm se podílel také Nadační fond Via Clarita, který pomohl s nastavením vnitřních procesů a fungování nadace.

Poslední rok Kataríně Vlčkové přinesl také osobní změnu pohledu na filantropii: „Nikdy jsem si nepřipadala jako filantropka, to přišlo až s velkou medializací, která byla pro mě osobně velmi náročná. Jsem za to ale moc ráda, protože díky filantropii jsem poznala spoustu úžasných lidí, kteří mou nejen profesní bublinu rozšířili a obrovsky mě inspirují a za to jsem moc vděčná,“ odpověděla na jednu z otázek a sklidila potlesk plného sálu Villy Pellé.

Nepřestávejme být solidární

Na závěr měli možnost hosté podělit se o svá doporučení směrem k přítomným filantropům. V roce 2022 a letech následujících by se filantropie měla zaměřit na sociální dopady pandemie; měla by věnovat zvýšenou pozornost neziskovým organizacím; aktivně vstupovat do řešení dlouhodobých problémů a pomoct systémovým změnám, a především nepodlehnout vyčerpání, protože bez solidarity současné a budoucí krize nepřekonáme.

Pokud vás zajímá, co Via Clarita plánuje a chystá, nezapomeňte se přihlásit k odběru našeho newsletteru (klikněte na tento text).

Za podporu tohoto setkání a speciálního vydání magazínu Umění darovat děkujeme partnerům Nadaci Via, EMUN Partners Family Office, US Embassy, Nadačnímu fondu rodiny Orlických a Václavu Dejčmarovi.