Je to už osm let, co v knihovně Anglického gymnázia v Praze vznikl Projekt Úsměv. Pamatuji si to jako včera, když jsem se o svůj nápad podělila se spolužáky. Nadchlo nás to. A tak jsme seděli v knihovně a zaníceně debatovali, kam projekt nasměrovat, skicovali jsme logo a přicházeli s nápady, do čeho se pustíme jako první.
Především jsme se museli rozhodnout, komu chceme pomoci. Po dlouhém přemýšlení jsme se rozhodli zaměřit na děti z dětských domovů v České republice. V mých očích jsou děti jednou z nejzranitelnějších skupin společnosti – nejen vzhledem k jejich věku, ale i kvůli okolnostem a prostředí, do něhož se narodí. Uvědomila jsme si, jak velký rozdíl může znamenat, když mají bezproblémový přístup ke vzdělání, finanční podporu nebo jen prostou přítomnost někoho, kdo jim věnuje svůj čas.
Nejdůležitější pro nás ale bylo vytvořit opravdové osobní spojení mezi studenty našich škol a dětmi z dětských domovů. Proto jsme se rozhodli oslovit právě ty domovy, které byly našim studentům nejblíže a které umožnily zapojení do organizování akcí nebo doučování.
Od samého začátku jsme měli jasný cíl – pomoci dětem z dětských domovů najít motivaci a splnit si sny, o kterých možná ani nevěděly, že je mají. Po několika e-mailech nám nakonec odpověděli z Dětského domova v Dolních Počernicích. Byli nadšení z naší myšlenky a chtěli se do projektu zapojit. A zbytek je už historie!
Proč jsem se filantropii začala věnovat
Každý má svůj důvod, proč se rozhodne pomáhat druhým a jakým způsobem to dělá. Často k tomu stačí opravdu málo – nadšení pro věc a čas. Věřím, že touha pomáhat je v každém z nás. Ať už jde o úspěšného podnikatele, zapáleného jednotlivce nebo studenta střední školy – každý z nás má možnost zlepšit život druhých. Stačí jen odhodlání udělat první krok.
Pomoc nemusí být hned motivována touhou měnit svět. I malé, postupné krůčky mohou mít výrazný dopad. To byl jeden z důvodů, proč vznikl Projekt Úsměv – chtěla jsem dětem z prostředí, které rozhodně nelze označit za zdroj štěstí, přinést radost, bez ohledu na to, jak klikatá a obtížná jejich cesta je.
Rozhodla jsem se věnovat filantropii, protože jsem měla to štěstí vyrůstat v podpůrném prostředí, které mi dalo příležitosti. A toto štěstí jsem chtěla nabídnout těm, kteří ho tolik neměli. Tyto děti jsou často velmi chytré, ale chybí jim motivace a prostředky, které potřebují k tomu, aby uspěly.
Chtěla jsem zmírnit dopady prostředí, ve kterém děti z dětských domovů v Praze vyrůstají, a inspirovat je, aby se nebály následovat své sny a nepodléhaly finančním omezením, která je často brzdí. Zároveň jsem toužila propojit je s vrstevníky z jiných škol – věřím, že osobní spojení a podpora jsou mnohdy cennější než samotná finanční pomoc.
Když pomoc přináší radost
Za těch osm let jsme dosáhli mnohem víc, než jsem si kdy dokázala představit. Organizovali jsme každoroční vánoční sbírky, aktivity s dětmi, fotografování s profesionálními fotografy, výstavy v Poslanecké sněmovně a galeriích, aukce, open mic večery a mnoho dalších akcí. Byla to lavina nezapomenutelných okamžiků, které přinesly radost nejen dětem, ale i učitelům, patronům, rodičům a studentům.
Během pandemie se vše zpomalilo. I když mnohé větší akce nebylo možné uskutečnit, projekt pokračoval dál. Zapojovali jsme studenty Anglického gymnázia a Parklane International School a díky našim aktivitám jsme dokázali rozesmát a potěšit děti z dětského domova v Dolních Počernicích. V průběhu let jsme vybrali více než 500 000 Kč, které jsme využili na splnění dětských snů.
Nezapomenutelné momenty a nové příležitosti
Mezi nejhezčí okamžiky osobně řadím akce a výstavy fotografií. Bylo úžasné vidět, jak se děti zapojují do komunikace se studenty z obou škol. Obzvlášť mě těšilo, když děti z Dolních Počernic vystupovaly hudebně na našich výstavách a dalších akcích. Stejně tak jsem si užívala chvíle, kdy si děti hrály, barvily trička, zdobily perníčky nebo sportovaly.
V poslední době se nám podařilo finančně podpořit výjezdy dětí do zahraničí, což pro mě byl jeden z těch největších wow momentů, kdy jsem si opravdu uvědomila, jakou změnu můžeme díky filantropii způsobit. Jedním z prvních nezapomenutelných okamžiků bylo, když jsme mohli financovat výlet pro dvě děti k moři. Bylo to jejich poprvé u moře, a zároveň zážitek na celý život, o který se s námi podělily prostřednictvím kreseb.
Další příklad: Loni v létě mohla Julie z Dolních Počernic odcestovat do Anglie a zlepšit si angličtinu. Byla to její první zkušenost s létáním. V prosinci mi při osobním setkání předala fotoknihu, ve které popsala své zážitky, nové přátele i své budoucí cíle – chtěla by studovat angličtinu a možná pokračovat i v zahraničí.
Jak filantropie obohatila můj život
Tyto okamžiky mi ukázaly, že pomoc druhým je jedním ze smyslů mého života. Vidět změnu, kterou můžete v něčím životě způsobit, je hluboce obohacující. Zároveň ale vím, že filantropie není o mně, ale o těch, kterým pomáhám. Každé filantropické dobrodružství totiž začíná myšlenkou na někoho jiného.
Nemyslím si, že pomoc druhým ze mě dělá lepšího člověka, ale určitě mě činí citlivější k dění kolem a pomáhá mi lépe vnímat potřeby ostatních. Filantropie je o budování komunity, o spolupráci a nadšení pro věc, která má smysl. Jde o spojení s lidmi na osobní úrovni a zapojení se do procesu, který může přinést změnu.
Stále jsem tím stejným člověkem, kterým jsem byla před osmi lety, když vznikl nápad na Projekt Úsměv. Na druhou stranu mi možnost pracovat na něčem tak důležitém přináší pocit hrdosti a dává mi to hluboký smysl. Uvědomuji si, že nemohu vyřešit všechny problémy světa, a možná ani nepomohu všem dětem, byť z jednoho dětského domova, ale mít možnost změnit život alespoň několika z nich je pro mě nesmírně naplňující.
Vzkaz mladým lidem: Nebojte se začít pomáhat
Věřím také, že jsem tímto projektem ukázala lidem kolem sebe, že mohou být součástí něčeho většího. Každá pomoc, i malá, má význam.
Mladým lidem bych poradila, aby se nebáli začít pomáhat – i když mají pocit, že nemají prostředky. Filantropie není o velkých financích, ale o ochotě věnovat čas, energii nebo kreativní nápad. Důležité je najít něco, co vás baví, a začít – třeba v malém, ve svém okolí, jako dobrovolník v charitativní organizaci. Pomáháním druhým měníte nejen jejich, ale i svůj život.
S Projektem Úsměv chci pokračovat. Třeba tím, že Julie dostane další příležitost zúčastnit se letního kurzu angličtiny. Ráda bych také našla nové děti z domova v Dolních Počernicích, kterým bychom mohli pomoci. Na škole Parklane se mezitím vedou diskuse o organizaci další akce nebo obnovení doučování jazyků. To jsou jen některé z věcí, které doufám, že uskutečníme letos.
Jedno ale vím jistě – jsem odhodlaná dál zlepšovat životy dětí, které zatím neměly tolik štěstí.
Natálie Nováková
Je multimediální novinářka působící v New Yorku. V současnosti pracuje ve společnosti PEI Group a zároveň působí jako externí spolupracovnice pro Newsweek a Icebreaker Media. Ve své práci se věnuje celosvětovým tématům – od startupové scény ve Střední Asii až po iniciativy zaměřené na diverzitu. Kromě toho pravidelně připravuje newslettery zaměřené na technologie a startupy.
Natálie získala titul magistra žurnalistiky z Kolumbijské univerzity a bakalářský titul z dvojitého studijního programu na Hongkongské univerzitě a pařížském institutu Sciences Po. Pracovala také na částečný úvazek v marketingovém oddělení redakce Financial Times v Hongkongu (2021–2022) a poté na plný úvazek jako redaktorská asistentka ve vydavatelství Eagle Financial Publications.
Dárcovský fond Úsměv vznikl v roce 2018 a je spravován Nadačním fondem Via Clarita. Dárcovské fondy (v angličtině DAF – Donor Advised Funds) jsou užitečným a flexibilním nástrojem, který je populární především v anglosaském prostředí. Více o fungování, přínosech, ale také limitech dárcovských fondů si můžete přečíst v textu Dárcovský fond je jednoduchý a flexibilní filantropický nástroj, který dárce nezatěžuje administrativou.
