Začátkem září uspořádala Via Clarita ve spolupráci s House of Lobkowicz komorní setkání s titulem: Tři generace filantropie rodiny Lobkowicz. Uskutečnilo se na zámku Nelahozeves a hostům umožnilo detailnější pohled na činnosti, které obnášejí nejen správu uměleckých sbírek a historických objektů, ale také další rozvoj cenného dědictví starého rodu.
„Dělat něco prospěšného pro okolní svět je to nejlepší, čemu se můžeme věnovat,“ uvedl William Lobkowicz, když během slunného zářijového podvečera vítal hosty na nádvoří zámku. Společně s manželkou Alexandrou a dětmi Williamem ml. a Ileanou je ve velmi neformálním a přátelském duchu seznámil s minulými, současnými i plánovanými filantropickými aktivitami, za kterými jejich rodina stojí.
Hudba v podzámčí
Nelahozeves je neodmyslitelně spjatá s hudebním skladatelem Antonínem Dvořákem. Hosté si přímo v jeho rodném domě mohli udělat dobrou představu o tom, jak se v brzké budoucnosti promění v místo zasvěcené hudbě, vzdělávání a inspiraci. „Vznikne zde inspirativní prostor, který by měl hledat odpověď na otázku, jak se z chudého řeznického syna stal skladatel světového významu a odkud čerpal inspiraci,“ vysvětlil William Lobkowicz. „Chceme, aby to bylo živé místo, kam budou mířit děti a rodiny.“
Rekonstrukce a revitalizace celého hospodářství Dvořákových, kde bývala hospoda s tanečním sálem i řeznictví, proběhne podle projektu britské kanceláře Wright & Wright, tuzemského ateliéru A40 a studia Ralph Appelbaum. Prostranství se sochou skladatele a všechny budovy budou lépe propojené. Muzeum by mělo přitáhnout milovníky hudby z Česka i zahraničí a nabídne také nové pracovní příležitosti lidem z Nelahozevsi a okolí.
Svědkové dějin
Ve žlutém zámeckém salónku pak Soňa Černocká, správkyně lobkowiczké knihovny, hostům představila několik cenných historických knih a dokumentů. Rukopisný zlomek pocházející z 8. století, ručně psaný evangeliář z 9. století, nejstarší tištěná Bible v Čechách i atlas světa ze 17. století vyvolaly patřičný úžas. Podobně jako skutečnost, že knihovna založená v 15. století čítá celkem 65 000 svazků a i přes všechny překotné události v historii se díky péči rodiny Lobkowicz zachovala prakticky v úplnosti.
Nové a nové objevy
Jednotliví členové rodiny Lobkowicz pak pro hosty shrnuli, jakým způsobem se podílejí na péči o sbírky a majetek a dalších činnostech. Její tři generace dnes tvoří jednadevadesátiletá Margaret, její syn William s manželkou Alexandrou a jejich děti William ml., Ileana a Sophia.
William Lobkowicz připomněl dramatické osudy, které rodině přineslo 20. století a zdůraznil roli svého dědečka Maxe, který se po první světové válce přiklonil k nově vzniklé republice, a za druhé světové války působil jako československý velvyslanec v Británii. Když se po nacistické okupaci v roce 1948 chopili moci komunisté, zkonfiskovali veškerý rodinný majetek a rodina byla nucená odejít do exilu.
Po roce 1989 se jeho syn Martin a vnuk William přihlásili o svůj majetek v restituci. Strávili pak řadu let v archivech dohledáváním dokumentů prokazujících jejich nárok a shromažďováním uměleckých děl. „Pracovali jsme na nápravě křivd minulosti,“ podotkl William.
Velké náklady financovali z úvěrů i prodeje většiny nemovitostí. Williamova maminka navíc v USA založila neziskovou organizaci, která umožnila ještě rychleji zpřístupnit obnovované lobkowiczké sbírky veřejnosti – právě to byl jeden z cílů, který si rodina vytyčila. V roce 1997 tak mohli za účasti Václava Havla a Pavla Tigrida znovu veřejnosti otevřít zámek v Nelahozevsi a o deset let později také Lobkowiczký palác v Praze.
„O svých předcích jsem se během let strávených vyřizováním restituce dozvěděl spoustu zajímavých věcí,“ vysvětlil William Lobkowicz. Každá generace podle něj do sbírek přispěla jiným způsobem – výtvarnými díly, vzácnými zbraněmi nebo hudbou – a do dnešní doby jich bylo už dvacet. „Uvědomujeme si, že sbírky jsou dědictvím rodiny, ale také dědictvím této země. A my jsme jen jejich správci.“
Zvláštní vztah mají kupříkladu k Ludwigu van Beethovenovi, jehož mecenášem byl Josef František Maxmilián. Svého oblíbeného skladatele podporoval tak usilovně, že rodinu dokonce přivedl k bankrotu.
Poklady čekající na objevení
Práce se sbírkami stále tvoří důležitou část toho, čemu se dnes rodina věnuje, jak připomněla i Alexandra Lobkowicz. Pečuje o ně malý, ale velmi loajální tým. Pořád ještě v nich figuruje mnoho položek, které veřejnost zatím neměla možnost vidět, a nespočet psaných dokumentů z uplynulých dvanácti století. V dlouhodobém plánu je proto mimo jiné vybudovat v Nelahozevsi vzdělávací centrum s knihovnou a studovnou.
Právě aspekt vzdělávání je pro rodinu velmi důležitý. Promítá se do několika činností, ať už jde o práci se studenty českých a mezinárodních škol, kteří mají možnost s předměty ze sbírek pracovat a dohledávat k nim relevantní informace, přes stáže pro zahraniční studenty nebo rezidenční pobyty pro posluchače univerzit. Rodina Lobkowicz také dlouhodobě spolupracuje s Akademií komorní hudby, která pak v Nelahozevsi pořádá masterclasses.
Pokračovatelé
Zatím nejmladšími členy rodu, kteří se zapojili do práce, jsou Ileana a William ml. Ona v současnosti pátrá po zajímavých příbězích z rodinné historie, které pak zveřejňuje v tištěných i elektronických publikacích a při online komunikaci.
Její bratr v současnosti pečuje o veškerý digitální obsah, který House of Lobkowicz vytváří. „Chceme se o naše sbírky podělit s celým světem, a to i s lidmi, kteří by je jinak z různých důvodů neměli možnosti vidět. Během loňské pandemie jsme tak díky virtuálním prohlídkám přitáhli více návštěvníků než v minulosti,“ podotkl.
Když je rodina zároveň filantropickým projektem
Při otevřené debatě pak všichni členové rodiny vysvětlovali, jak vypadá v praxi péče o majetek a sbírky. Klíčové je podle nich to, že se v rodině dělí o jednotlivé role – každý má nadání pro něco jiného a také se o něco jiného zajímá.
Pro Williama ml. a Ileanu bylo zásadní, že je rodiče nenutili, aby v jejich počínání pokračovali – vždy od nich měli podporu v tom, že si můžou zvolit svou vlastní profesní cestu. A možná právě tahle volnost je vedla k tomu, že zůstali součástí rodinného „podniku“.
Důležité jsou podle rodiny Lobkowicz také pravidelné schůzky zasvěcené výhradně pracovním otázkám. V jejich případě mají podobu devadesátiminutového oběda, na který každý přichází s tématy, která chce s ostatními probrat.
A neméně důležitou roli pro udržení dobrých vztahů hraje i rodinný retreat za účasti kouče, na který se rodina vydává každých tři až pět týdnů. Vždy je zasvěcený jednomu palčivějšímu problému.
„Dobrá komunikace je v tomto případě naprosto zásadní. A důležité je také přetvořit vztah rodič-dítě ve skutečně rovnocenné partnerství,“ prohlásil William Lobkowicz. „Neustále se vracím ke krédu, které razí moje maminka: ‚Tohle všechno jsou jen věci, ale na světě máte především jeden druhého.’“
