Na co jste ve svém dosavadním profesním životě nejvíce hrdí?
Kateřina: Jednoznačně na firmu, kterou jsem vytvořila od nuly a bylo za tím hodně práce. Ve chvíli, kdy jsem odcházela, měla společnost přes 1200 zaměstnanců, velké obraty, pobočky po celém světě a poskytovala služby do 130 jazyků. Na to jsem hrdá.
Petr: Pro mě je nejdůležitější, že jsem dlouhé roky vedl největší pracoviště svého druhu v České republice, tedy porodnickou část naší kliniky. Byla to obrovská výzva a myslím, že se podařilo zlepšit a z dlouhodobého hlediska udržet špičkovou kvalitu porodnictví. To považuji za svůj největší úspěch.
Které dobročinné organizace podporujete? Vzpomenete si, co byl první dar, který jste poskytli?
K: Dlouho spolupracujeme s Otevřenou zahradou, Člověkem v tísni, Milionem chvilek pro demokracii, občas s Lékaři bez hranic. Dlouhodobě podporujeme také divadlo Husa na provázku a nově i Divadlo Bolka Polívky. Vedle toho reagujeme také ad hoc.
P: Potom jsou určité projekty, které nás osloví ať už přes sociální sítě z širšího okruhu známých, nebo někde zaslechneme o něčem, co nám přijde důležité. Mimochodem, nebyli na začátku psi?
K: Ano, tady v Brně jsme podporovali výchovu vodících psů pro Ligu vozíčkářů. Všechno to má svou logiku, neděláme nic, co by bylo mimo náš záběr. Lékaři bez hranic souvisí s medicínou. Máme rádi kulturu, proto podporujeme divadla. Jsme pejskaři, proto pejsci. Otevřená zahrada, protože máme rádi krajinu a těší nás, že v centru Brna někdo vytváří něco pěkného v tomto směru. Podpora Člověka v tísni se z naší strany zintenzivnila zejména se začátkem války na Ukrajině.
P: Doposud jsme na vlastní filantropickou činnost neměli příliš času. Historicky jsme se účastnili několika seminářů – i v zahraničí –, kde se tato problematika probírala. Seznámili jsme se s lidmi, kteří se filantropii a podpoře přínosných projektů cíleně věnují. Některá témata nám lidé také nabízeli, ale občas příliš nesouzněly s naší životní zkušeností. Navštívili jsme například oblasti v Jižní Africe, které taky vyžadují podporu, ale došlo nám, že je to příliš daleko, málo místní situaci rozumíme, že se v ní neorientujeme a museli bychom se ji učit. Proto jsme doposud měli pocit, že bychom chtěli podpořit něco, co je nám blízké, ať už lokalitou nebo oborem.
K: Organizacím a projektům, které podporujeme, se budeme věnovat i nadále, ale rozhodli jsme se, že to bude mimo rámec nově vznikající nadace, která má mít své vlastní zaměření.
Proč jste se rozhodli založit nadaci v tuto chvíli? Co byl pro vás v tomto směru rozhodující okamžik nebo zkušenost?
P: Byl to logický krok, ve který vyústily naše dosavadní dobročinné aktivity, sbírání zkušeností v zahraničí i snaha dělat filantropii jiným způsobem. Došli jsme k tomu, že chceme vytvořit strukturu, která by nám umožnila působit ve větším rozsahu. Klíčové bylo rovněž nalezení tématu, kterému bychom se chtěli věnovat – to bylo provázáno s mou profesní činností.
K: Tím tématem by mělo být zvýšení kvality lidského života se zaměřením na problematiku předčasně narozených dětí.
P: Je to komplexní oblast a také největší problém moderního porodnictví. Je svázán s obrovskými náklady a celospolečenskými škodami. Týká se velké části populace a následky, které s sebou nese, zasahují do sociální oblasti, zdravotnictví a kvality života. Je na to také navázán vědecký vývoj a rozvoj. Právě na ten se chceme v prvním kroku zaměřit a podporovat vědecké projekty.
Jaká je současná situace v oblasti předčasných porodů?
P: Incidence předčasných porodů je celosvětově kolem 7 až 10 procent. I přes rozvoj vědy, možností léčby a intenzity péče, zůstává frekvence stejná. Jediné, co se daří zlepšovat, je stav dětí, které se narodí předčasně. Tam se daří dosahovat významného zlepšení v posledních desetiletích. Ve věkové kategorii velice předčasně narozených dětí, řekněme do 28. týdne, což je si půl procenta takových případů, jsou zdravotní důsledky opravdu velice závažné, a to ze všech pohledů.
Kde spatřujete příležitosti ke zlepšení, ke kterým by vaše nadace mohla přispět?
P: Vidíme takové příležitosti v mnoha krocích. Na začátku je to i propagace a komunikace tématu. Je tady spousta vědeckých institucí a skupin, které mají velice kvalitní základní výzkum a rádi bychom je nasměrovali k problematice předčasného porodu a otázkám, které jsou s nimi spojeny. Chceme téma tedy dostat mezi vědce, ukázat jim, které problémy jsou s předčasně narozenými dětmi spojené a proč je jejich řešení celospolečensky důležité a přínosné.
Dále je to určitá roztříštěnost informací. Rádi bychom pomohli sjednotit a zjednodušit informační zdroje a rozšířit je mezi všechny, kteří se s předčasně narozenými dětmi nějakým způsobem setkávají.
V České republice jsou dvě odborné společnosti, které se touto problematikou zabývají – na jedné straně to jsou porodníci, na druhé neonatologové. Chtěli bychom zajistit, aby více spolupracovali.
Zároveň je u nás ideální situace v tom, že tu existuje dvanáct perinatologických center, která mají akreditaci od Ministerstva zdravotnictví. Jsou to centra sdružující tyto případy a taková centralizace je asi jedna z nejlepších na světě. Chtěli bychom, aby centra lépe spolupracovala a vzájemně si vyměňovala informace. Toho můžeme docílit podporou netwokingu.
A potom je to otázka sociální podpory rodin předčasně narozených dětí. Rodiny nesmírně trpí, když se jim předčasně narodí dítě, které leží dlouhodobě na jednotce intenzivní péče a musí se o něj nepřetržitě starat jak zdravotníci, tak rodina. Po určité době je dítě propuštěno domů, často s obrovskými zdravotními hendikepy – znamená to celoživotní péči a rodiny to velice obtížně zvládají. Tam vidíme obrovský prostor pro cílenou pomoc.
K: Ideální by bylo dosáhnout toho, že se sníží počet předčasných porodů. Tím by se vyřešila velká řada problémů. Je to ambiciózní vize, kterou bychom sami stěží byli schopni naplnit, ale díky nadaci je to mnohem reálnější představa.
Bude se nadace ve své činnosti orientovat na tuzemsko, nebo bude mít i mezinárodní přesah?
K: Primárně se soustředíme na Českou republiku, ale nechceme si zavírat dveře k mezinárodní spolupráci – věda, kterou chceme primárně podporovat, je hodně mezinárodní. Jakmile jsme naši úvahu začali konzultovat, začaly se objevovat možnosti spolupráce mezinárodních týmů a odborníků. Logicky proto budeme i v kontaktu se zahraničím. Chceme být ale zaměřeni Česko, protože porodnictví u nás je nesmírně kvalitní, je historicky velice dobře organizováno a je možné tady dosáhnout rychlého pokroku a vytvořit model, který by se dal nabízet jiným státům jako praxí ověřené řešení.
Určité prvky jdou také aplikovat v rozvojovém světě. Vidíme to u aktivit podobného charakteru, kdy řeší úplně základní problémy. A jejich vyřešení dokáže celou oblast a téma nesmírně posunout.
Pro nadaci nyní hledáte vhodné lidi, kteří ji povedou a pomohou budovat. Které vlastnosti by neměly chybět člověku, který bude zastávat ředitelský post?
P: Měl by to být samostatný a tvůrčí člověk. To je zcela zásadní pro tuto pozici. Měl by pochopit problematiku, ale nemusí ji chápat z odborného aspektu, nemusí být lékař, zdravotník, ale musí chápat, jakým způsobem nadace funguje, jak se řídí, jak se rozvíjí její činnost.
K: Podstatná je pro mě samostatnost v rozhodování. Tento člověk by měl být schopný manažer. My máme další vlastní aktivity a nechceme nadaci vést, nemáme takové aspirace. Budeme ve správní radě, budeme úzce spolupracovat, ale chceme někoho, kdo si nadaci vezme za svou a povede ji.
P: Jsem připraven otevírat dveře, vymýšlet témata, dávat dohromady lidi a využít svých odborných znalostí i znalostí kolegů, kteří se předčasně narozeným dětem věnují.
K: Já mám vedle toho dlouholeté zkušenosti s vedením společností, s finančním chodem, s organizací práce lidí, s HR, s prací představenstva. A se systematickou prací. S tím vším jsem schopná pomoct.
Co by měl do nadace přinést? Čím by ji měl obohatit?
P: Byl bych rád, kdyby ten člověk měl zkušenosti s nadační činností. Aby věděl, jakým způsobem oslovovat další subjekty, které budeme potřebovat ke spolupráci. Aby zvládal také fundraising.
K: Téma by ho mělo oslovit. Měl by se s ním ztotožnit, chtít pro něj udělat maximum a posunout ho o dva tři kroky dál.
V jakých fázích teď máte v plánu postupovat?
P: První fází a cílem je založení nadace – to máme v plánu do konce letošního roku. Pak bychom rádi rozjeli činnosti a určili směřování nadace. To bude zahrnovat výběr konkrétních témat k podpoře na základě konzultace s naší odbornou radou. Pro začátek by měla být dvě až tři, abychom si otestovali, jak by to celé mohlo fungovat. Počítáme s tím, že první dva až tři roky by finanční podpora měla být dominantně ze strany naší rodiny. V dalším období by se měl navyšovat fundraising, podpora by tedy měla růst o objem zajištěný z dalších zdrojů. Postupně se bude rozšiřovat činnost nadace, počet projektů a aktivit.
S jak velkým rozpočtem nebo týmem budou ředitelka či ředitel pracovat? Anebo to bude otázka pro společné jednání s ní nebo s ním?
P: Pro začátek počítáme, kromě nutných struktur nadace, jako je správní rada, dozorčí rada a odborná rada, s tím, že bychom měli ředitele či ředitelku a asistentku či asistenta. Takže dva lidé. Pak už to bude záležet jen na tom, jak rychle se nadace bude rozjíždět, jakou bude mít agendu a jak rychle bude schopná rozvíjet jednotlivé činnosti.
V podpoře vědy existuje ohromné množství zdrojů. Obrovské zdroje podpory jsou ze strany Evropské unie, projekty Horizon, kde jsou k dispozici opravdu velké částky. Dále existují národní systémy podpory vědy, v medicíně přes Ministerstvo zdravotnictví nebo různé grantové agentury, to jsou také potenciálně důležité zdroje. Otázka je, jak efektivně se využívají. A není také vždy jednoduché se k těmto projektům dostat a jsou na velmi dlouhou dobu. My uvažujeme o velice rychlém, efektivním systému, který by umožňoval podpořit menší projekty, ale třeba o to významnější. Chceme vyplnit mezery, které v této oblasti existují a které často brání rozvoji vědy.
Chcete se stát součástí nově vznikající nadace? Podrobnosti najdete na portálu Jobs.cz. Ozvat se můžete také přímo Dáši Goldmannové na e-mail dagmar@viaclarita.cz
PŘEDČASNÉ PORODY
Podíl předčasných porodů, tedy těch před dovršeným 37. týdnem těhotenství, zůstává dlouhá léta v podstatě stejný. Bez ohledu na to, jestli sledujeme rozvinuté nebo rozvíjející se země, tvoří přibližně 10 % všech porodů, v Česku je to přibližně 7 %. „Neznáme příčinu předčasného porodu, je multifaktoriální, příčin je víc – je to několik nemocí dohromady. Nejsme schopni zjistit, kterou nemoc máme léčit, léčíme tedy plošně, všechny stejně a doufáme, že se léčba uchytí a bude úspěšná,“ vysvětluje důvod tohoto stavu Petr Janků.
Právě rozeznání příčiny prostřednictvím vědeckého bádání by mělo otevřít cestu k individualizované léčbě, tedy reagování na jednotlivé choroby. „Zlepšujeme se v tom, že umíme plody v děloze lépe připravit na předčasný porod. Ale neumíme mu zatím zabránit. Navíc se za ním skrývají onemocnění, která v konečném důsledku mohou být zhoršujícím faktorem pro pobyt nemocného dítěte v děloze, anebo pobyt dítěte v nemocné děloze či u nemocné matky. Mnohdy je tedy předčasný porod i řešením pro onemocnění matky,“ dodává Janků.
