„Via Clarita pomáhá filantropům zakládat organizace, které mají sloužit veřejně prospěšnému účelu. Často tak společně probíráme, jakou by měly mít formu, proč a jestli mají raději založit nadaci nebo nadační fond,“ vysvětluje Dáša Goldmannová. Aspoň základní představu o tom, jakou funkci má základní kapitál pro fungování firmy, má prakticky každý. U nadací už to bohužel tak jasné nebývá. Předseda správní rady Via Clarita Jiří Bárta je naštěstí v této oblasti odborník na slovo vzatý.
Via Clarita: Jaký je zcela základní rozdíl mezi firemním kapitálem a nadačním jměním?
Jiří Bárta: Nadační jmění je nedotknutelné. Když bylo jednou vytvořeno, tak je permanentní. Jsou to peníze s účelem, to znamená že nadační jmění na věky věků nese tenhle účel. Je to majetek, který bude investován v perpetuitě a každý rok pouze výnosy z tohoto majetku jsou používány k dosahování obecně prospěšného účelu dané nadace. Rozdíl oproti firemním aktivům je takový, že i kdyby konkrétní nadace měla z jakéhokoli důvodu jít do likvidace, tak součástí likvidačního zůstatku bude i nadační jmění, ale tyhle peníze se nesmí ztratit. Protože konkrétní dárci je v minulosti darovali s konkrétní intencí, aby výnosy z těchto peněz na věky věků sloužily danému účelu, likvidátor by proto hledal nadaci podobného zaměření a účelu. Vcelku by tedy nadační jmění převedl na nadaci co nejpodobnějšího účelu.
Je to jako kdyby na sobě mělo mašličku říkající: „Toto jmění nechť podporuje životní prostředí.“ Nebo studenty z chudých rodin, kteří budou dosahovat vzdělání – jako to udělal Josef Hlávka. Nebo rozvoj komunitního života a filantropie. Účel má být zkrátka naplňován právě díky výnosům nadačního jmění.
Jak by se dal popsat rozdíl mezi nadacemi a nadačními fondy?
České nadační právo má zakotvené dva typy nadačních subjektů. Nadace má požadavek nadačního jmění. Zákon odkazuje na to, jak historicky vznikaly – tady se bavíme už o starém Římu. Takhle vznikaly nadace „mortis causa“, neboli dárce si před svým odchodem ze světa uvědomil, že má nějaký majetek a že by rád, aby sloužil nějakému dobročinnému účelu. Vložil ho do nadace a tu vybavil daným účelem a majetkem a to v okamžiku svého odchodu ze světa. Podle českého práva je tedy nadace majetkový subjekt. V podstatě majetek vybavený účelem. I proto existuje požadavek minimálního nadačního jmění. Nadace musí mít jmění.
Naproti tomu nadační fond žádné nadační jmění mít nemusí, takže může fungovat jako „průtokový ohřívač“, kdy přijmu dary od dárců v daném roce, rozhlédnu se, koho můžu podpořit, a toho podpořím.
Spodní hranice pro nadace je dnes 500 000 korun, nadační jmění se ale dá dále budovat a navyšovat. Jakou roli tedy může sehrávat?
Můžeme se jednak podívat na tuzemské instituce typu Hlávkovy nadace. Tu pan Hlávka vybavil nadačními domy, které jsou jejím fundamentem. A nadace je po více než sto letech svojí existence díky tomuto majetku nadále schopná fungovat a pracovat.
Druhý inspirační zdroj představuje svět anglosaské filantropie, kde dárci, kteří nějaký účel chtějí podporovat opravdu dlouhodobě – protože třeba tuší, že dětem nebo životnímu prostředí bude potřeba pomáhat pořád – se rozhodnou, že svůj dar nenechají spotřebovat okamžitě v daném roce. Místo toho některé nadaci, jejíž práce si váží, svěří nadační jmění. Je tam přítomná úvaha dlouhodobosti.
Uvažovat o nadačním jmění v krátkodobém horizontu tedy prakticky nejde, je to tak?
Nadační jmění má smysl pouze v těch případech, kdy daný účel bude prokazatelně a zjevně k dispozici i příštích padesát či sto let a má smysl o něj takovou dobu pečovat. Proto třeba nadační jmění budují univerzity nebo velká muzea, protože tyto typy institucí tu budou pořád.
Extrémní případ pak jsou velké americké nadace. Edsel Ford vložil někdy v roce 1936 do své nadace 25 tisíc dolarů, jeho nástupci přidali ve 40. letech dalších 250 tisíc dolarů. A protože se tahle částka rozumně investovala na kapitálovém trhu po dobu nějakých osmdesáti let, tak je z toho dnes nadace, která má ve svém nadačním jmění zhruba 12 miliard dolarů. To je pak majetek, ze kterého je nadace schopná generovat všechno, co potřebuje ke své každoroční užitečnosti, z výnosů z nadačního jmění.
Je to tedy permanentní zdroj na podporu dobročinných témat, která mají být podporována. To je smysl nadačního jmění.
Vyjevil dramatický rok 2020 něco nového ve spojení s nadačním jměním?
V krizových letech je krásně vidět role nadačního jmění a proč je důležité. Když si představíme hypotetickou situaci nějaké nečekané krize, kdy bude méně peněz na dárcovství – méně lidí si může dovolit darovat. U nadací, které mají řekněme 100 nebo 200 milionů nadačního jmění, se jeho důležitost v takové době zvyšuje. Protože zkrátka je – nikdo ho nemusí darovat. Je zainvestované, takže i výnos v takovém roce nadace bude mít. I kdyby tedy přišla o spoustu dárců, nadační jmění pořád má. Slouží v časech dobrých i v časech zlých.
I výnosnost nadačního jmění bude sice v takových krizových letech poškozena – přinejmenším jeho tržní hodnota klesne. Ale pokud nadace investovala s tím, aby generovala roční výnos, velmi pravděpodobně zůstane zachovaný. Možná klesne, nevydělá 4,5 % ale jen 3,5 % – ale zaplaťpánbůh za ně, protože je nadace může použít na témata, o která se snaží pečovat.
Krizové roky tedy ukazují význam nadačního jmění. A kdyby více českých nadací bylo vybaveno opravdu solidním nadačním jměním, tak jejich nadační jmění mohou do jisté míry sloužit jako záchranná síť v letech, kdy jsou jiné zdroje velmi omezené.
