Musíme však mít na paměti, že aktuální krizi nevyřeší pouze rychlá a okamžitá pomoc. S následky válečného konfliktu se budeme potýkat dlouho. Čekají nás výzvy, které v těchto chvílích plných emocí nevidíme. Možná proto je důležité začít nad nimi přemýšlet a hledat strategická řešení, která nám v nich pomohou obstát.
Začátek tohoto příspěvku je osobnější, protože mám s humanitárními projekty na Ukrajině sama přímou zkušenost, kdy jsem pracovala v Člověku v tísni v letech 2014 až 2016. Také zkušenosti kolegů z Via Clarita z dřívější práce v humanitárních organizacích byly základem tohoto přehledu. Jeho cílem je inspirovat, ale také pomoct nasměrovat vaše úsilí tam, kde to má momentálně i dlouhodobě největší smysl. Kromě užitečných odkazů doporučuji také krátký rozhovor s naší kolegyní Lenkou, která na Ukrajině působila rok a půl přímo na Donbase.
Pravděpodobně jste už Ukrajinu nějakým způsobem podpořili, pokud jakoukoliv další pomoc zvažujete i v budoucnu, doufám, že tento text vám bude inspirací.
Dáša Goldmannová, ředitelka Via Clarita
Kde a jak smysluplně pomoct
Připravili jsme několik stručných bodů, které vám pomohou s orientací v aktuální situaci a mohou vás nasměrovat ke smysluplným krokům:
- Nebuďte na pomoc sami. Připojte se k již existujícím iniciativám a akcím. Povodně i tornádo, které zasáhly v minulých letech Českou republiku, ukázaly, že společná koordinovaná pomoc má největší účinnost, dopad a přínos. Doporučujeme rozcestník Stojíme za Ukrajinou, který vytvořilo Česko.digital. Navede vás k dostupným formám pomoci, organizacím nebo jednotlivcům. Tržiště přímé pomoci organizací pomáhajících uprchlíkům najdete na https://www.pomahejukrajine.cz/. Portál pomoci spustilo také Ministerstvo vnitra ČR na adrese https://www.nasiukrajinci.cz/.
- Zamyslete se nad dlouhodobou pomocí. To, co se děje nyní, je pouhý začátek výzev, které máme před sebou. Pokud si nejste jisti, jak pomoci právě teď, využijte čas k promyšlení pomoci v delším časovém horizontu. Pomoc totiž bude potřeba i za pár dní, týdnů, měsíců. Výzvy, které se nabízejí, jsou integrace uprchlíků do české společnosti, bydlení nebo vzdělávání. Už teď je zřejmé, že se do popředí dostanou témata jako je podpora duševního zdraví, důležitost fungování nezávislých médií, rozvoj kritického myšlení, efektivní boj proti dezinformacím nebo investice do kyberbezpečnosti.
- V dobách růstu opatrně, v dobách krize trpělivě. To je hlavní motto publikace Filantropie v časech krize, kterou před časem vydali kolegové z Rockefeller Philanthropy Advisors a my jsme ji pro vás přeložili do češtiny (ke stažení v sekci publikace). V krizovém období je klíčové umět se zastavit, svoje filantropické aktivity přehodnotit a ujistit se, že jsou v souladu s aktuální situací a stavem prostředí. Celým procesem vás v případě zájmu rádi provedeme.
- Neváhejte se zeptat svých ukrajinských přátel, známých, sousedů nebo zaměstnanců, jak to zvládají a jak jim osobně můžete pomoci. Vyjádření podpory znamená mnoho, i když nevíte co říct dál. Sdílet tyto okamžiky a být spolu, i když jen na chvíli, je podpora, kterou dáváme najevo, že v tom nejsou sami. A nebojte se mluvit o tom, co cítíte a jak to vnímáte vy sami – v rodině, s přáteli, s kolegy, s dětmi. O tom, jak mluvit s dětmi o válce a tom, co se děje, vydala organizace Locika užitečné tipy na této stránce.
- Pokud vlastníte firmu nebo podnikáte, mohou se vám hodit aktuální informace, které na svém webu zveřejnila Hospodářská komora České republiky. V rámci firmy nebo společnosti můžete díky portálu Darujme.cz zorganizovat firemní sbírku a podpořit konkrétní organizaci. Inspirací k formulaci nebo nastavení výzvy mohou být už existující firemní nebo soukromé inciativy. Jejich přehled najdete zde.
Pokud máte zájem pomoct Ukrajině přímo a hned, nabízíme vám pro bono konzultace. Rádi vám poradíme i s dlouhodobou strategií, která pomůže tlumit dopady válečného konfliktu. Stačí se nám ozvat např. na e-mail: info@viaclarita.cz.
Pomoc bude potřeba ještě dlouho po válce
Naše kolegyně Lenka Clerici Kosejková působila 7 let v humanitárních organizacích a často se pohybovala ve válečných zónách. V letech 2015 a 2016 pomáhala v rámci Člověka v tísni na misi v Donbaském regionu. Požádali jsme ji, aby nám popsala, jak vnímá aktuální situaci a jak jsou na tom lidé ve válkou zasažené Ukrajině. Doporučuje také, kam aktuálně i dlouhodobě nasměrovat energii a proč je důležité v pomoci neustat.
Jak vypadala tvá mise na Ukrajině a kde přesně jsi působila?
Na Ukrajině jsem strávila rok a půl v letech 2015 a 2016. Působila jsem jako manažerka logistiky a vedla tým okolo 50 lidí v rámci mise Člověka v tísni. Bydlela jsem ve městečku Slavyansk na východě Ukrajiny, ale pohybovala jsem se po celém regionu Donbasu a občas v Kyjevě.
Čekala jsi, že přijde válka?
Čekala i nečekala. Vnitřně jsem asi doufala, že to přeci nemůže přijít znova. Že to tam bylo nedávno. Že přestože to na Donbase určitým způsobem jiskří a třaská, tak proč to eskalovat. Když ale strávíte 7 let ve válečných zónách a konfliktech, tak víte, že musíte čekat nečekané. Doufáte v nejlepší, připraveni jste na nejhorší. A to nejhorší se bohužel stalo.
Jsi v kontaktu s místními? Jak na tom v tuto chvíli jsou?
Ano, od pátku (25. února 2022) se snažím spojit a komunikovat s bývalými kolegy nebo ukrajinskými přáteli. I když v humanitárním sektoru už druhým rokem nepůsobím, pamatuji si, a teď se to vrací, že totiž jen samotné vyjádření podpory znamená hrozně moc. I když je situace taková, že ji vy sami, lidé tam ani doma v Čechách, nemohou přímo ovlivnit. Proto je podobná nepřímá pomoc obrovsky důležitá. Může to být i pouhé napsání zprávy, telefonát, rozhovor s ukrajinským sousedem. A samozřejmě to může být uspořádání koncertu na Václavském náměstí na podporu Ukrajině. Ukazuje to lidem, že o nich víme a že to, co se teď děje, nám není lhostejné.
Příběhy mých přátel jsou různé. Naštěstí všichni, se kterými jsem dosud mluvila, jsou v pořádku! Rodiny se snaží zůstat spolu a kdo může, ten jakýmkoliv způsobem pomáhá. Ať to je přímo stavěním barikád, sdílením informací se světem nebo poskytováním psychologické pomoci v terénu i po telefonu. Pokud není ještě situace život ohrožující, snaží se většina mých přátel zůstat na Ukrajině. Zatím nikdo z mých známých, se kterými jsem v kontaktu, záměrně zemi neopustil. A říkám záměrně, protože jsou i takové případy, kdy jeden pár odjel před několika týdny na tři měsíce pracovat do zahraničí a teď se nemá kam vrátit.
Vnímají nějakým způsobem to, že po celém světě a se vzedmula velká vlna podpory a snaha pomoci nejen ze strany vlád, ale také firem a obyčejných lidí? Máš od nich informace, kterou konkrétní pomoc potřebují nejvíce?
Každá pomoc je vítána a neuvěřitelně ceněna. Lidé vědí o ekonomických sankcích, o veřejných protestech a demonstracích, o sbírkách a aktivitách. I díky tomu, že jsou mezi Českem a Ukrajinou velmi blízké vztahy a je tam velká provázanost, ať už kulturní či ekonomická. Lidé vědí, co se děje. My v té podpoře musíme vytrvat. Tak, jak se nevzdávají Ukrajinci v ulicích u nich doma, tak ani my nesmíme polevit a zajímat se o to, co se děje a sdílet a nabízet pomoc, pokud to je v našich silách. Pomoc bude potřeba ještě dlouho i poté, co válka samotná skončí. Ať už půjde o materiální škody nebo škody na duši, musíme myslet na to, že tohle bude běh na dlouhou trať.
Jak v tuto chvíli nejlépe, nejefektivněji pomoct?
Nejefektivnější pomoc je ta finanční, která může být darována jak českým, tak i zahraničním organizacím. Některé pomáhají již na hranicích, některé se snaží operovat ze samotné Ukrajiny. Jiné pracují přes místní ukrajinské partnery, kterým zasílají vybrané finanční prostředky a další rozjíždějí projekty na pomoc přímo tady v Čechách. A pak nesmíme zapomenout ani na místní ukrajinské organizace, které jsou také velmi aktivní.
Upozornila bych jen na to, ať lidé posílají peníze zavedeným a dobře známým iniciativám a dají si pozor na ty podvodné, protože a bohužel i to se děje. Tím, že jsem pro Člověka v tísni pracovala více jak 7 let a vím, jak to u nich chodí a hlavně, jak skvělý tým je na Ukrajině, osobně doporučuji právě je. Ovšem možná je také podpora zavedeným organizacím angažujícím se v pomoci jako jsou Lékaři bez hranic, Charita, Post Bellum a další. Také bychom neměli zapomínat, že konfliktem na Ukrajině byli zasaženi nejen její občané, ale i studenti z cizích zemí, kteří přijeli na výměnný pobyt na Ukrajinu, přátelé z ciziny, zahraniční pracovníci, kteří se v zemi vyskytovali. Pokud jsou i tito lidé na útěku a snaží se dostat do bezpečí, měli bychom pomoci všem stejnou měrou.