Ačkoli s přípravami bylo potřeba začít s patřičným předstihem, formálně vznikl nadační fond v únoru 2020, tedy prakticky v době, kdy už už začínalo být jasné, že začínající sezona bude poněkud nestandardní. I přesto se projektu, jehož zakladateli jsou Blanka a František Petrákovi, podařilo v prvním roce fungování naplňovat své poslání vrchovatou měrou. Oba zakladatelé jsou jsou výraznými postavami kulturně-společenského života v Luhačovicích a dlouhodobě se angažují v tamním okrašlovacím spolku Calma.
„Nejspíš člověk opravdu potřebuje k takovému rozhodnutí dozrát,“ podotýká František Petrák. „Řadu let jsme s manželkou realizovali vlastní projekty a nejrůznější drobné komunitní akce, iniciovali vydávání regionálních historických publikací, výstav ve veřejném prostoru a dalších aktivit, které nám přinášely radost a zadostiučinění, ale také vyčerpávaly naše síly. Kolem nás je spousta aktivních lidí, jejichž snahy jsou hodné obdivu a podpory, ale my už jsme neměli kapacitu tyto nové podněty vlastními silami realizovat. Nabízela se cesta, podpořit je formou nějaké nové iniciativy. Tato myšlenka dlouho nazrávala. K rozhodnutí založit nadační fond přispěly i vzpomínky na to, jak těžké byly naše vlastní začátky, kdy jsme sami neměli téměř žádnou podporu, ani ekonomickou, ale hlavně morální.“
Na co navazovat
Luhačovice jsou místem s bohatou historií a nemalým významem – čtvrté největší lázně u nás jsou zároveň největšími na Moravě. Vyvěrá tu řada pramenů a jedním z nejznámějších vývozních artiklů je minerální voda Vincentka. Město je navíc ceněné pro svou architekturu, na jejíž podobě se podíleli takoví tvůrci jako Dušan Jurkovič, Emil Králík nebo Oskar Poříska, významně zde působil i průkopník moderní architektury Bohuslav Fuchs, který pro Luhačovice vypracoval několik územních plánů a podle jeho návrhu vznikly hotely, penziony a vily.
Nadační fond Pramen Luhačovice usiluje o rozvoj otevřené občanské společnosti v městě i jeho okolí. Podporuje proto různorodé aktivity v celém spektru společenského života, přispívá k jejich rozvoji a hledá zdroje pro jejich podporu. Za první rok fungování tak podpořil celkem patnáct projektů, od stavění máje přes výstavu Vzduchoplavba žije! až po tvůrčí pobyty pro spisovatelky a spisovatele.
Mezi autory pobývajícími v prostorách zámku byl například i básník a prozaik Petr Borkovec – přijel sem dokončit svou knihu, která později vyšla pod názvem Sebrat klacek. Pobyt si značně pochvaloval. „Prostorná pracovna je oddělená od pokoje, musí se do ní jít chodbou – to je výsada. Nerad píšu vedle postele. A navíc – jaká pracovna! Prosluněná, se skleněným stolem, s vycpanými kachnami a koženými křesly. Je to pracovna nadlesního, který rozumí své práci a má plnou důvěru zámecké paní. Chovám se v ní podle toho.“
Nadační fond taky spolupracuje s místními podnikateli a filantropy. Předsedou správní rady je emeritní ředitel společnosti Vincentka Ladislav Šumšal a jejími členy jsou vedle Františka Petráka také Pavel Jungmann, Alena Machalová a Barbara Zbranková. Významné podpory se fondu dostalo také od luhačovického rodáka Františka Dostálka.
Se založením nadačního fondu pomohla i Via Clarita. „Když František a Magdalena Petrákovi přišli s nápadem založit nadační fond pro rozvoj Luhačovic, bylo důležité, že se jim hned od začátku podařilo zapojit do svých debat místní osvícené filantropy, kteří jejich vizi podpořili,“ poznemenává Míša Kreuterová, konzultantka Via Clarita. „S Via Claritou jsme pomohli založit organizaci, upřesnit poslání fondu a podpořili jsme tým při práci na strategii a fundraisingovém plánu. Máme radost, že i přes velká omezení kvůli koronaviru se nadačnímu fondu v prvním roce své existence v Luhačovicích podařilo několik skvělých počinů.“
Každý začátek přináší cenné lekce. Jakou radu by si Franišek Petrák přál dostat při založení Pramene Luhačovice? „Možná soustředit se na míň projektů a ty si osobně užívat, než se zbytečně rozmělňovat a rozšiřovat. I v této podpůrné činnosti je potřeba mít trpělivost. Umět rozpoznat, co má smysl podporovat. Dát si pozor, aby nadační fond nesuploval zdroje veřejné správy atd.“
Rozhovor s ředitelkou Nadačního fondu Pramen Luhačovice Magdalénou Petrákovou
Co vám v prvním roce přineslo největší radost?
Mně osobně pilotní program literárních pobytů na zámku v Luhačovicích pro spisovatele a spisovatelky. Jejich hlavním cílem bylo poskytnout prostor k soustředěné a kreativní práci v inspirativním prostředí lázní Luhačovic, podpořit mobilitu umělců mimo hlavní kulturní centra a aktualizovat tradici návštěv umělců v Luhačovicích. Díky programu v září v Luhačovicích pobývali spisovatelka Tereza Semotamová a spisovatel Petr Borkovec. Tito literární matadoři byli zároveň fondem vyzváni, aby zasedli v odborné komisi po boku spisovatele a nakladatele Martina Reinera a nakladatele Pavla Jungmanna a pomohli nám vybrat další účastníky literárních pobytů. Na základě otevřené výzvy, do které se přihlásilo 43 zájemců, byly vybrány dvě nadějné autorky, které do Luhačovic na podzim zavítaly: beletristka Klára Vlasáková a ilustrátorka Iveta Merglová. S autory měli možnost setkat se online v rámci besed a autorských čtení místní studenti střední odborné školy. Za každého pobytu se také podařilo realizovat drobné literární výstupy, jež budeme velmi brzy publikovat. Skrze tyto výstupy autoři Luhačovice různými způsoby umělecky reflektují a zanechávají tak v Luhačovicích svou stopu.
Co vás naopak nejvíce potrápilo nebo zaskočilo?
Organizace prvního Benefičního koncertu Nadačního fondu Pramen Luhačovice, jehož náhradní termín se má uskutečnit v sobotu 8. května v rámci Otevírání pramenů, tedy ve spojení se zahájením letošní lázeňské sezóny. A je možné, že budeme muset hledat další náhradní termín. Už potřebujeme, aby nám příznivější okolnosti konečně dovolily osobní setkání zakladatelů a členů Nadačního fondu Pramen Luhačovice se spoluobčany, milovníky hudby a kultury, dárci, příznivci, podporovateli a širokou luhačovickou veřejností. Za celý rok 2020 téměř nebyla možnost se potkat a naše plány diskutovat a komunikovat normálně – na základě běžného mezilidského kontaktu, což může o fondu vytvářet obraz něčeho “odtrženého” a chladného. Těšíme se, až bude možné ukázat, že za fondem stojí konkrétní lidé, zvědaví a otevření diskuzi.
Zároveň je nutno podotknout, že kdykoli jsme měli pochybnosti, nebo jsme s čímkoli potřebovali poradit, vždycky nám byly (a stále jsou) k dispozici Dáša Goldmannová a Michaela Kreuterová z Via Clarita. Nejen, že nám pomáhaly ze samého rozjezdu při nastavování fungování fondu, ale i jejich nepřetržitá podpora v průběhu celého roku je pro nás naprosto klíčová.
Založení fondu se prakticky krylo s počátkem pandemie. Jak se vám podařilo i tak uskutečnit tolik projektů?
Nadační fond jsme založili 11. února 2020. Ranou osudu tak byla činnost fondu od začátku zasažena šířícím se covidem, který jeho činnost pochopitelně ovlivnil. Patnáct podpořených projektů je proto skvělé číslo a dočíst o nich se můžete na našich webových stránkách. Podpora většiny projektů nicméně vzešla z iniciativy členů správní rady fondu – jako třeba dary luhačovickým pečujícím institucím nebo realizace výstav ve veřejném prostoru. Důvodem je, že o nás ještě nikdo nevěděl, komunikace vůči veřejnosti byla komplikovaná a potřebovali jsme se nějak zapsat do povědomí.
Doufáme, že podpořených projektů bude letos daleko víc. Už nám snad nic nebude bránit se scházet a vymýšlet, co podniknout! Věřím tomu, že spoustě lidem v hlavách za ten poslední rok uzrála spousta nápadů. A na ty mi nyní čekáme! Je přece potřeba se na něco těšit a náš fond by měl v lidech podporovat právě tu naději, že brzy budeme mít svůj osud zase ve vlastních rukou, stejně jako větší míru svobody ovlivňovat komunitní nebo kulturní dění nebo participovat na dění ve veřejném prostoru.
Připojili jste se také k výzvě Stojíme při vás. Proč?
Znění výzvy Prohlášení a závazek českých nadací a dárců ke svým grantistům nám přišlo velmi vhod: přesně korespondovalo s naší potřebou promýšlet, jakou – jako fond – v koronakrizi zaujmout pozici. Účelem bylo deklarovat, že jsme připraveni poskytnout maximální podporu stávajícím příjemcům grantů, nabídnout maximální možnou flexibilitu, adaptovat grantové výzvy na aktuální potřeby, naslouchat veřejnosti, ale i donorům, v duchu: „Jsme tady pro vás, nebojte se nás kontaktovat.”
Koronavirová pandemie nám mimo jiné připomněla význam zodpovědného solidárního sousedství. Rozhodli jsme se po dobu jarní karantény zajišťovat nákup a doručování časopisů dle vlastního výběru spoluobčanům ve věku nad 65 let. Fond tak luhačovickým seniorům snad tímto drobným rozptýlením alespoň trošku zpříjemnil dlouhé dny nouzového stavu.
Kdybyste se mohla vrátit v čase do loňského února a s ročním odstupem si dát jednu radu, jak by zněla?
Za nejpoučnější považuji zvládání „managementu očekávání“. A to na různých úrovních a v různých souvislostech, ať už se jedná o očekávání veřejnosti od fondu, dárců od fondu nebo fondu od projektů či žadatelů. Pro příklad jsem pochopila, že musíme počítat s tím, že výsledky podpořených projektů mohou být jiné, než očekáváme, ale že se objeví zase jiné přínosy nebo pozitivní dopady, se kterými jsme předem nepočítali. Než to člověk pobere, tak je zaskočený a možná i zklamaný, že projekt neproběhl podle jeho představ. Ukazuje to na důležitost pečlivé a otevřené komunikace. A také nás to přivedlo k užitečné diskuzi nad tím, co je pro nás opravdu důležité, tedy o co nám doopravdy jde. Pomohlo nám si to vyjasnit.
Na co se v roce 2021 těšíte nejvíc?
Na spolupráci s Nadací VIA na programu Dobrodruzi, publikování výstupů z literárních pobytů a realizaci rezidenčních pobytů v oblasti scénického umění ve spolupráci se spolkem Luhovaný Vincent. Osobně se také velmi raduji s blížící se výstavy Velké ženy v malých lázních realizovanou ve spolupráci s Muzeem Luhačovice. A pak doufám v uskutečnění květnového Benefičního koncertu. A jak už bylo řečeno výše: toužebně očekáváme podněty od luhačovické veřejnosti, které jsou pro nás naprosto zásadní!
