„Spolupráce je ve filantropii velmi důležitá. Pokud filantropky a filantropové spolupracují, vytvářejí vzájemná partnerství a synergie, dosahují nejen většího dopadu, ale často přicházejí i s kreativnějšími a efektivnějšími řešeními společenských problémů,“ zmínila na úvod ředitelka Nadačního fondu Via Clarita, Dagmar Goldmannová. Na ni navázala co-CEO slovenské Nadácie Pontis, Martina Kolesárová: „Nejen, že jsme byli historicky jednou zemí, ale také v oblasti filantropie jsme vzájemně velmi úzce spolupracovali a tuto tradici navazujeme. Stejně jako Via Clarita v Česku, tak také my na Slovensku se snažíme rozvíjet filantropii, především tu individuální, která v různých oblastech v obou našich zemích zlepšuje kvalitu života. Potřebná je i mezinárodní spolupráce, která je v dnešní době, kdy je demokracie ohrožená nejen u nás, důležitější než kdy předtím.“
Do toho bychom se měli pustit a začít pomáhat
O mezinárodní spolupráci filantropů můžeme mluvit v případě Nadace Dobrý anděl a slovenské neziskové organizace Dobrý anjel. Obě pomáhají systematicky rodinám, které zasáhla rakovina nebo jiná závažná nemoc jednoho z jejich členů. K založení prvně jmenované organizace přivedla úspěšného podnikatele a zakladatele společnosti Papirius Petra Sýkoru náhoda: „Bylo to díky mé ženě Jindře, která byla na přednášce Andreje (Kisky), na které mluvil o Dobrém anjelovi, a byla z toho nadšená. V té době jsme s kamarádem Honzou Černým hledali nějakou podnikatelskou příležitost a nápad. Ten jsme neměli a naštěstí jsme potkali právě Andreje. A tak vznikla v roce 2011 Nadace Dobrý anděl.“ Jedno nezapomenutelné setkání bylo podle bývalého prezidenta Slovenska a také úspěšného podnikatele Andreje Kisky i na začátku Dobrého anjela. Se spoluzakladatelem Igorem Brossmannem věděli, že chtějí pomáhat, ale neměli úplně rozmyšleno, kterou cestou se vydají. Směr našli díky setkání s rodinou, kde matka onemocněla rakovinou a děti musela rozdělit mezi své sestry, protože nedostatek peněz jim neumožnil se o ně postarat. „V té době jsem si uvědomil, jak moc v tomto ohledu selhává stát, kdy se kvůli nemoci člověk dostane do totální bídy. V tom se ve mně ozval manažer a řekl jsem si, to je ono, do toho bychom se měli pustit a začít pomáhat.“
Podle Petra Sýkory bylo přejímání modelu a principů fungování Dobrého anjela díky vstřícnosti a pomoci slovenských zakladatelů bezproblémové. Zároveň zmínil, že zakladatelé na Slovensku měli vše, tak dobře vymyšlené, že nemuseli v podstatě nic měnit. Jak on, tak Andrej Kiska se shodují na tom, že jsou obě organizace jako sestry. Probíhá mezi nimi pravidelný kontakt, sdílení myšlenek, nápadů i nových projektů. Využívají získané know-how a to, co v praxi funguje v Česku i na Slovensku. I díky tomu má Petr Sýkora mnohem větší vhled do slovenského filantropického prostředí a vidí rozdíly mezi oběma státy. „Česká filantropická komunita je podle mě jiná, mnohem energičtější a důraznější. Svým způsobem to díky tomu máme jednodušší než slovenský Dobrý anjel,“ zmínil Sýkora. „V tom musím bohužel souhlasit s Petrem a uvedu jeden příklad. Nedávno jsem mluvil se šéfkou jedné mezinárodní firmy, která má podobný počet zaměstnanců jak v Česku, tak na Slovensku, včetně podobné mzdy. Když vyhlásí společnou sbírku, tak v Česku lidé darují dvoj až trojnásobek toho, co na Slovensku,“ uvedl Andrej Kiska a doplnil, že podle něj v oblasti filantropie na Slovensku chybí majitelé firem a lídři, jací jsou v Česku.
Využijte ve své filantropii zkušenosti z podnikání
Petr Sýkora a Andrej Kiska také sdíleli své zkušenosti a doporučení všem, kteří nad filantropií uvažují. Sýkora zmínil, že dobré je začít tam, kde to dárce dobře zná – doma, v bezprostředním okolí, v ulici nebo ve firmě u svých zaměstnanců. Je dobré také zvážit, jestli má smysl zakládat něco vlastního a nového, anebo jestli není lepší už zmiňovaná spolupráce, kdy se k někomu připojíte nebo něco v dobrém slova smyslu okopírujete. Podle Andreje Kisky je nejdůležitější položit si na začátku otázky: Proč se chci filantropii věnovat a komu chci pomoct? A především, je filantropie a dobročinnost opravdu něco, co mě naplňuje a dává mi to smysl? Podnikatelé podle Sýkory i Kisky mohou ve filantropii využít své know-how a zkušenosti z podnikání. Ať už je to oblast managementu, ale také schopnost sledovat a vyhodnocovat vynaložené prostředky, kdy ve filantropii je to především dopad, počet lidí, kterým dárci pomohli, a jakým způsobem jim pozitivně změnili život.
A v čem ještě dnes může filantropie pomáhat? Na to odpověděl Andrej Kiska: „Filantropie má schopnost změnit myšlení lidí, a proto bychom jako filantropové měli zabrat. Je to prostředek pro sbližování lidí a ukazování pozitivní vize světa, ve kterém chceme žít. Ty, kteří se zatvrdili, už nepřesvědčíme, ale pořád je tady dost lidí, jejichž názor můžeme změnit.“ On sám momentálně změnil svůj přístup, utlumil některé projekty a rozhodl se spolupracovat s těmi, kteří pomáhat chtějí, ať už jsou to mladí lidé, zástupci neziskových organizací nebo nadnárodní korporace, které mají své filantropické aktivity a iniciativy. Dvacet let zkušeností s filantropií jsou totiž zkušenosti, které má smysl předávat dále.
Naším hlavním tématem je vzdělávání
Po hudebním vystoupení talentovaného violoncellisty Davida Pěrušky dostali prostor podělit se o své zkušenosti manželé Danka a Martin Kúšikovi, zakladatelé rodinné firmy Odyssey 44 a Nadácie rodiny Kúšikovcov. Jedna z prvních otázek směřovala na jejich úplné začátky a na to, jaký zvolili k darování přístup. „Já jsem měla k pomáhání vždycky blízko a bylo to pro mě přirozené. Hlavně díky mé praxi fyzioterapeutky a také mé mamince, která byla lékařkou. Když jsem se seznámila s Martinem, tak také pomáhal, hlavně rodině a přátelům. Společně nám došlo, že máme velké štěstí a mnohem více, než potřebujeme, a že nám dává smysl pomáhat více, jednotlivcům i společnosti,“ řekla Danka Kúšiková na úvod. Doplnil ji Martin Kúšik, který popsal, že před deseti lety se rozhodli dát jejich filantropickým aktivitám určitý systém a strategii. „Zásadní pro nás bylo, že jsme k sobě přizvali dva spolupracovníky, kteří nám pomáhali se ve všech možnostech, které jsme měli, zorientovat. Bylo to období různých slepých uliček, ale taky projektů, kdy jsme si říkali, tohle je trefa do černého. Postupně jsme se dostali až k tomu, že naším hlavním tématem je vzdělávání,“ uvedl Kúšik.
Manželé Kúšikovi dnes podporují už 30 různých projektů, kdy zhruba dvě třetiny působí na Slovensku a zbylá třetina v Česku. Danka a Martin podporují například Nadační fond Eduzměnu, výuku matematiky Hejného metodou nebo slovenskou organizaci Cesta von a jejich projekt Omama, který pomáhá v romských osadách a komunitách s rozvojem základních dovedností a návyků u nejmenších dětí. Manželé Kúšikovi podporují také Dobrého anjela a Nadaci Dobrý anděl. V tomto případě ale jejich podpora nesměřuje ke konkrétním rodinám, ale na chod a fungování zmíněných organizací. „Je to specifikum našeho přístupu. Nemáme vlastní projekty a neprovozujeme nadační činnost směrem k pomoci konkrétním lidem. Podporujeme ty, kteří pomáhají. Klíčová je proto pro nás spolupráce s partnery a experty, kteří daný problém řeší. Na Slovensku je to třeba Peter Halák, který stojí za množstvím aktivit, které posouvají a modernizují slovenské školství,” zmínil konkrétní příklad spolupráce Martin Kúšik.
Stavíme na dlouhodobé spolupráci s našimi partnery a podpořenými
Stejně jako v investicích, tak i ve filantropii preferují dlouhodobost a výrazný společenský dopad spojený se systémovou změnou. „Máme několik parametrů, podle kterých se rozhodujeme, že projekt nebo organizaci podpoříme. Jedním z nich je změna paradigmatu vedoucí k systémové změně, další je ekonomická udržitelnost, pak ekonomická efektivita, a nakonec je to vyplňování bílých míst, kdy nechceme suplovat stát,“ vyjmenovala Danka Kúšiková. „Jak už jsem naznačil, klíčoví jsou pro nás partneři a naše vzájemná spolupráce. Když s podporou začínáme, první rok je zkušební. Snažíme se projekt a organizaci poznat a ujistit se, že dlouhodobá spolupráce má smysl. Tam, kde to jde, hodně sledujeme čísla, ale někdy se dopad vyhodnocuje hůře, i přesto ale víme, že ten projekt funguje a přináší potřebnou změnu nebo řeší konkrétní problém,“ doplnil Kúšik.
Danka a Martin Kúšikovi se filantropii věnují i přes svou rodinnou nadaci a společně doufají, že se jejich děti v budoucnu do dobročinných aktivit zapojí nebo je převezmou. U těch nejmenších přímé zapojení nemá smysl, ale Martinův nejstarší syn, kterému je 22 let, se už postupně zapojuje. Jak zmínil Kúšik, jeho názory jsou často nečekaně jiné a přináší často podnětné momenty. Bude podle něj velmi zajímavé, jak se s nastupující generací bude měnit zaměření rodinné filantropie.
Na závěr se manželé Kúšikovi podělili o svůj osobní pohled na filantropii a co jim přináší do osobního života. „Na filantropii je krásné, že v ní není konkurence. Na rozdíl od světa byznysu, ve kterém jsme více sobečtí, nespolupracujeme, nesdílíme si informace, aby to neuškodilo našemu podnikání. Ve filantropii nám všem jde o jednu jedinou věc, abychom společnost jako celek žili lepší, kvalitnější život,“ uvedl Martin Kúšik. „Já jsem moc ráda a vděčná, že mě Martin k filantropii přizval a můžeme se jí věnovat společně. Nečekala jsem, že nám do života přinese tolik radosti a naplnění to, že děláme něco, co považujeme za správné,“ doplnila Danka Kúšiková.
Za podporu děkujeme partnerům setkání: Erste Private Banking, Accredio, Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, Nadace RSJ, Nadace BLÍŽKSOBĚ a Adolf Loos Apartment and Gallery s.r.o.
Velmi děkujeme také za dlouhodobou a podnětnou spolupráci Nadácii Pontis.
Autorem fotografií je Tomáš Princ.
Za zprostředkování hudebního vystoupení děkujeme Nadaci Karel Komárek Family Foundation.
