Naše kolegyně Lenka Clerici Kosejková působila 7 let v humanitárních organizacích a často se pohybovala ve válečných zónách. V letech 2015 a 2016 pomáhala v rámci Člověka v tísni na misi v Donbaském regionu. Požádali jsme ji, aby nám popsala, jak vnímá aktuální situaci a jak jsou na tom lidé ve válkou zasažené Ukrajině. Doporučuje také, kam aktuálně i dlouhodobě nasměrovat energii a proč je důležité v pomoci neustat.
Jak vypadala tvá mise na Ukrajině a kde přesně jsi působila?
Na Ukrajině jsem strávila rok a půl v letech 2015 a 2016. Působila jsem jako manažerka logistiky a vedla tým okolo 50 lidí v rámci mise Člověka v tísni. Bydlela jsem ve městečku Slavyansk na východě Ukrajiny, ale pohybovala jsem se po celém regionu Donbasu a občas v Kyjevě.
Čekala jsi, že přijde válka?
Čekala i nečekala. Vnitřně jsem asi doufala, že to přeci nemůže přijít znova. Že to tam bylo nedávno. Že přestože to na Donbase určitým způsobem jiskří a třaská, tak proč to eskalovat. Když ale strávíte 7 let ve válečných zónách a konfliktech, tak víte, že musíte čekat nečekané. Doufáte v nejlepší, připraveni jste na nejhorší. A to nejhorší se bohužel stalo.
Jsi v kontaktu s místními? Jak na tom v tuto chvíli jsou?
Ano, od pátku (25. února 2022) se snažím spojit a komunikovat s bývalými kolegy nebo ukrajinskými přáteli. I když v humanitárním sektoru už druhým rokem nepůsobím, pamatuji si, a teď se to vrací, že totiž jen samotné vyjádření podpory znamená hrozně moc. I když je situace taková, že ji vy sami, lidé tam ani doma v Čechách, nemohou přímo ovlivnit. Proto je podobná nepřímá pomoc obrovsky důležitá. Může to být i pouhé napsání zprávy, telefonát, rozhovor s ukrajinským sousedem. A samozřejmě to může být uspořádání koncertu na Václavském náměstí na podporu Ukrajině. Ukazuje to lidem, že o nich víme a že to, co se teď děje, nám není lhostejné.
Příběhy mých přátel jsou různé. Naštěstí všichni, se kterými jsem dosud mluvila, jsou v pořádku! Rodiny se snaží zůstat spolu a kdo může, ten jakýmkoliv způsobem pomáhá. Ať to je přímo stavěním barikád, sdílením informací se světem nebo poskytováním psychologické pomoci v terénu i po telefonu. Pokud není ještě situace život ohrožující, snaží se většina mých přátel zůstat na Ukrajině. Zatím nikdo z mých známých, se kterými jsem v kontaktu, záměrně zemi neopustil. A říkám záměrně, protože jsou i takové případy, kdy jeden pár odjel před několika týdny na tři měsíce pracovat do zahraničí a teď se nemá kam vrátit.
Vnímají nějakým způsobem to, že po celém světě a se vzedmula velká vlna podpory a snaha pomoci nejen ze strany vlád, ale také firem a obyčejných lidí? Máš od nich informace, kterou konkrétní pomoc potřebují nejvíce?
Každá pomoc je vítána a neuvěřitelně ceněna. Lidé vědí o ekonomických sankcích, o veřejných protestech a demonstracích, o sbírkách a aktivitách. I díky tomu, že jsou mezi Českem a Ukrajinou velmi blízké vztahy a je tam velká provázanost, ať už kulturní či ekonomická. Lidé vědí, co se děje. My v té podpoře musíme vytrvat. Tak, jak se nevzdávají Ukrajinci v ulicích u nich doma, tak ani my nesmíme polevit a zajímat se o to, co se děje a sdílet a nabízet pomoc, pokud to je v našich silách. Pomoc bude potřeba ještě dlouho i poté, co válka samotná skončí. Ať už půjde o materiální škody nebo škody na duši, musíme myslet na to, že tohle bude běh na dlouhou trať.
Jak v tuto chvíli nejlépe, nejefektivněji pomoct?
Nejefektivnější pomoc je ta finanční, která může být darována jak českým, tak i zahraničním organizacím. Některé pomáhají již na hranicích, některé se snaží operovat ze samotné Ukrajiny. Jiné pracují přes místní ukrajinské partnery, kterým zasílají vybrané finanční prostředky a další rozjíždějí projekty na pomoc přímo tady v Čechách. A pak nesmíme zapomenout ani na místní ukrajinské organizace, které jsou také velmi aktivní.
Upozornila bych jen na to, ať lidé posílají peníze zavedeným a dobře známým iniciativám a dají si pozor na ty podvodné, protože a bohužel i to se děje. Tím, že jsem pro Člověka v tísni pracovala více jak 7 let a vím, jak to u nich chodí a hlavně, jak skvělý tým je na Ukrajině, osobně doporučuji právě je. Ovšem možná je také podpora zavedeným organizacím angažujícím se v pomoci jako jsou Lékaři bez hranic, Charita, Post Bellum a další. Také bychom neměli zapomínat, že konfliktem na Ukrajině byli zasaženi nejen její občané, ale i studenti z cizích zemí, kteří přijeli na výměnný pobyt na Ukrajinu, přátelé z ciziny, zahraniční pracovníci, kteří se v zemi vyskytovali. Pokud jsou i tito lidé na útěku a snaží se dostat do bezpečí, měli bychom pomoci všem stejnou měrou.