V USA je objem peněz rozdělených soukromými nadacemi ročně přes sto miliard. S rostoucím objemem financí věnovaných na filantropii roste také chuť a odvaha věnovat se řešení velkých komplexních společenských problémů.
Rostoucí počet nadací, které své působení pojímají strategicky a na společenské problémy mají tendenci nahlížet holisticky, je toho dokladem. To je u nás patrné například v oblasti veřejného školství nebo paliativní péče. Snaha o řešení problémů už na úrovni kořenových příčin vyžaduje dramaticky jiný způsob uvažování a práce než poskytování grantů na aktivity s jasně měřitelnými výstupy. Výzkum i praxe nadací v zahraničí i u nás ukazují, že nadace jsou v řešení komplexních problémů úspěšné, když se drží několika důležitých principů: spolupráce, flexibilní dlouhodobé podpory klíčových aktérů a podpory prostředníků a páteřních organizací.
STRUKTUROVANÁ SPOLUPRÁCE
U většiny systémových problémů platí, že spolupráce mnoha hráčů je i přes svou trnitost nejen nejrychlejší cestou k dosažení udržitelné změny, ale i cestou jedinou. Státy bývalého východního bloku, Česko nevyjímaje, jsou nechvalně známé nízkou měrou důvěry ve společnosti a schopnosti spolupracovat. Tento fenomén se promítal i do spolupráce s veřejnými institucemi a fungování neziskového sektoru, kdy organizace, jejichž mise se týkala stejné oblasti, si nezřídka bývaly vzájemně největšími nepřáteli. Optimisté včetně mě tvrdí, že se to mění, a utvrzuje nás v tom například solidární společenská reakce na vlnu uprchlíků z Ukrajiny i rostoucí množství spolupráce aktérů napříč politickým spektrem a sektory. Zatímco setkávání se a sdílení zkušeností je užitečné, skutečné výsledky v oblasti systémových změn přináší strukturovaná vědomá spolupráce na dosahování společných cílů, rámovaná jasnou vizí, intenzivní komunikací a charakterizovaná vzájemně se doplňujícími aktivitami. Přidaná hodnota nadací často spočívá v tom, že spolupráci nejen podpoří, ale třeba i iniciují tím, že svolají důležité hráče ke kulatému stolu a následně podporují mechanismy, které spolupráci různorodých hráčů udržují v aktivitě.
Příkladem je na těchto principech založený Nadační fond Eduzměna, který reaguje na klesající vzdělávací výsledky dětí a rostoucí rozdíly v kvalitě vzdělávání. Eduzměna propojuje veřejný a neziskový sektor na základě společné vize a společně formulovaných cílů. Nadační fond ale také spojuje velké i menší dárce, kteří v součtu investují objem prostředků, jaký by samostatně alokovali jen s obtížemi. Eduzměna má ambici v horizontu pěti let investovat 250 milionů korun do regionálního pilotního projektu na Kutnohorsku.
Například v USA je spolupráce mezi donory jasným rostoucím a zrychlujícím trendem. V zájmu řešení velkých komplexních problémů vznikají dárcovské fondy, do kterých vkládají prostředky i největší americké nadace s vědomím, že řešení systémových problémů v oblastech jako je rasová nerovnost, ekonomická mobilita v regionech nebo vězeňství a bezdomovectví potřebuje spojení více sil. Roční objem prostředků, který tyto společné fondy rozdělují, je minimálně dvě miliardy dolarů a stále roste. Mezi největší patří Blue Meridian Partners, fond dárců, který shromažďuje prostředky od největších amerických nadací jako je Nadace Billa a Melindy Gatesových nebo Balmer Group, které pak strategicky rozděluje v pěti prioritních oblastech. Stejně důležité mohou být i menší dárcovské fondy, které pomáhají filantropické financování směřovat strategicky a koordinovaně a zvyšují jeho adaptabilitu. Nadace, které volají po spolupráci ostatních, tak takovou spolupráci demonstrují samy na sobě.
DLOUHODOBÁ FLEXIBILNÍ PODPORA
Stále více donorů si začíná být vědomých v praxi prokázaného pravidla, že nadace a donoři by ideálně neměli příliš zasahovat do toho, jakým způsobem se má žádoucí systémové změny docílit. V USA některé nadace dokonce iniciovaly a podporují ucelené myšlenkový proudy jako jsou Trust-based Philanthropy (filantropie založená na důvěře) nebo The Real Cost Project (projekt skutečných nákladů). „Naším úkolem je finančně podpořit funkční spolupráci, pozorně naslouchat a držet se opodál. Jako dárce můžete způsobit víc škody než užitku, když se příliš angažujete,“ říká Kimberley Gilsdorf z Perigee Fund, nadace působící v rané péči. Podobně se vyjádřila i Melinda Gates v reakci na kritiku působení nadace Gatesových v oblasti vzdělávání: „Naprosto rozumíme tomu, proč se mnoho lidí dívá skepticky na myšlenku, že by miliardáři a filantropové měli určovat inovace ve školách a nastavení vzdělávací politiky. […] Naše role není generovat nápady, ale podporovat inovace vytvářené lidmi, kteří se celou svou kariéru vzdělávání věnují: učiteli, výzkumníky a leadery v regionech.“
S ohledem na komplexní a proměnlivou povahu mezisektorové spolupráce by podporovatelé systémových změn měli být schopni poskytovat klíčovým hráčům a leaderům v daných oblastech zvýšenou měrou tzv. kmenovou podporu, neboli jakousi dlouhodobou provozní podporu, která organizacím umožní efektivně spolupracovat a reagovat na měnící se situaci ve složitém organismu mnoha hráčů, vlivů a sil. Taková podpora se vyznačuje dlouhodobostí (tři až deset let) a flexibilitou využití na cokoliv, co je v souladu s konečným cílem. „Fundraising na tuto proměnlivou práci není jednoduchý. Je třeba neustále reagovat na měnící se situaci. To dělá naši práci efektivní, ale fundraising na ni složitý,“ říká Lucie Campreillo z organizace Let’s Grow Kids, usilující o kvalitnější ranou péči v USA.
Výraznější kmenovou podporu ze soukromých zdrojů na posílení týmů a organizačních kapacit by si zasloužily i kvalitní výzkumné organizace, jako jsou u nás například PAQ Research nebo think-tank Idea, které často komplikovaně shání financování na jednotlivé studie. Jejich data, analýzy a doporučení představují zásadní podklady pro veřejný, neziskový i filantropický sektor.
PODPORA PÁTEŘNÍCH ORGANIZACÍ
Klíčovou roli v efektivní spolupráci často hrají také prostředníci a páteřní organizace, které nemají vlastní agendu a jejich hlavním cílem je kvalitní spolupráce ostatních. Jejich úkolem je stát se nervovými centry, zajišťovat koordinaci, součinnost a komunikaci mezi jednotlivými hráči. Roli páteřní organizace zastává většinou relativně štíhlá organizace, výjimečně i samostatná osoba, jejich přidaná hodnota z hlediska úspěšnosti a adaptability spolupráce je ale obrovská. V zahraničí jsou páteřní organizace samozřejmou součástí, nebo téměř podmínkou, jakékoli iniciativy mezisektorové spolupráce. Příkladem jsou páteřní organizace kolektivního dopadu jako třeba StriveTogether v USA nebo obchodní komora v Los Angeles, která se této role zhostila pro vzdělávací iniciativu LA Compact. U nás je příkladem těchto hráčů ve vzdělávací oblasti platforma Partnerství 2030 či Institut Pallium v oblasti dětské paliativní péče.
Hodnocení fungování páteřních organizací a jejich podpora vyžaduje zásadní změnu v jejich vnímání ze strany donorů. Podle průzkumu How Philanthropy can support system-change leaders společnosti Bridgespan z roku 2021 je kvality páteřních organizací třeba posuzovat z hlediska několika schopností: za prvé porozumění společenskému problému a celému ekosystému, vlastní vize pro udržitelnou změnu, organizačních schopností a konečně důvěryhodností a důvěrou aktérů, jejichž součinnost je pro změnu zásadní. Dopad působení těchto páteřních organizací je obtížně měřitelný, neboť úspěšnost jejich činnosti se projevuje prostřednictvím jimi koordinovaných organizací. Jejich kvality je třeba posuzovat právě z hlediska uvedených superschopností.
ODVAHA A TRPĚLIVOST
Zmíněné přístupy lze aplikovat jen na základě dlouhodobého budování vzájemné důvěry a vztahů s partnerskými organizacemi. K úspěšnému působení v oblasti systémových změn v českém prostředí budou dárci potřebovat nejen odvahu a ochotu investovat do úsilí s nejistým výsledkem, ale také pokoru, opravdu partnerský přístup a trpělivost vydržet u složitých témat dlouhodobě. Je skvělé, že v Česku už máme hráče jako jsou Nadační fond Avast a jeho následovník NF Abakus, Pale Fire Capital, Nadace RSJ, Nadace České spořitelny nebo Nadace Blíž k sobě, které na výše uvedených principech už občas staví. I díky nim sílí spolupráce na nejsložitějších společenských výzvách. Budeme to potřebovat nejen ve stávajících snahách o systémové změny, ale i pro úspěšné zvládnutí vlny uprchlíků z Ukrajiny a v příštích krizích.
THE RAIKES FOUNDATION – ŠANCE DĚTEM A DOSPÍVAJÍCÍM
Skvělým příkladem nadace fungující na těchto principech v USA je The Raikes Foundation, která usiluje mimo jiné o rovné šance ve vzdělávání mladých lidí. Úzce spolupracuje s univerzitami a školními okrsky a s mottem „Nestačí zaplnit díry, je třeba sázet semena“ hledá způsoby, jak své granty sladit s veřejným financováním a aby filantropicky financované cíle měly ambici zlepšit fungování systému. Se svými partnery nejen úzce spolupracuje, ale zapojuje je do tvorby nadační strategie. The Raikes Foundation nevypisuje grantové výzvy, ale organizace financuje na základě vlastní rešerše a dlouhodobého budování vztahů v oblasti. Velkou část financí, kterou poskytuje, je formou tzv. kmenové podpory neboli „general operating support“. Svou vizibilitu spíše upozaďuje, aby za úspěchy byly vidět partnerské organizace. Při vyhodnocování vlastních programů sleduje nejen dopad, ale hledá hlavní poučení pro sebe i ostatní. Nadace iniciovala vznik sítě BELE, jejíž součástí jsou výzkumné instituce, nadace, páteřní organizace, školy a instituce vzdělávacího systému, které společně míří na cíle spojené s rovnými šancemi ve vzdělávání a rozvoj vzdělávání na základě vědeckých poznatků a rozvoje. Spolupráci rozvíjí i mezi partnerskými nadacemi a financuje programy, které rozvíjejí strategickou spolupráci a synergii ve filantropii.
Autor textu: Ondřej Zapletal
Tento text byl napsán exkluzivně pro Umění darovat Speciál. Jeho druhé vydání jsme opět připravili ve spolupráci s Nadací Via. Vydání speciálu podpořili Nadace 3WFoundation, Nadace RSJ, Miton, Nadace Moudrá cesta a Nadační fond Kladné nuly. Mockrát děkujeme.
Umění darovat Speciál najdete v elektronické podobě od 12. října v sekci Knihovna.
