Jistě se vám někdy stalo, že jste měli určitý záměr, pečlivě jej někomu vysvětlili a s klidným svědomím nechali věci, nechť se stanou. A poté najednou zjistili, že výsledek se zcela liší od vaší původní představy. Kde se stala chyba? Teorie komunikace mezi dvěma lidmi říká, že chyby běžně nastávají kdekoli v řetězci:
Myslet > Pojmenovat > Slyšet > Pochopit > Udělat
Co naplat. Když se něco takového stane, tak jakmile to zjistíte, sjednáte jednoduše nápravu. Ovšem co když tím záměrem je váš filantropický odkaz a vy už tu při jeho realizaci nebudete? Jak si zajistit, aby byl naplněn váš filantropický záměr, tedy to, co chcete, aby se s vaším majetkem stalo po sečtení vašich dnů? Zejména když ani nevíte, jaký notář bude vaši závěť realizovat?
Můžete se považovat za dárce nebo za filantropa. Za dárce v tomto článku považuji osobu, která se rozhodne učinit odkaz pro obecné blaho, dar ve prospěch konkrétní organizace nebo jednotlivce – s podmínkami nebo bez nich, za života nebo po smrti. Většinou reaguje na „poptávku“, nějaký impulz zvenčí, se kterým rezonuje a na který reaguje darem. Dárce tedy obvykle zná konkrétní osobu – příjemce daru nebo organizaci, které důvěřuje v další distribuci daru potřebným. Dárce může podmínit dar splněním určitých podmínek a měl by uvažovat o tom, kdo bude takové ověřování provádět v případě jeho smrti.
Filantropův záměr je jasný, chce buď jednorázově podpořit, nebo soustavně podporovat po určité období předem neznámou nebo nejistou osobu nebo skupinu osob. Na rozdíl od dárce má jasnou představu, jak má vypadat jeho „akce“ – tedy čeho chce svým darem dosáhnout. Záměr vychází z jeho nitra a on musí často, na rozdíl od „dárce“, pro realizaci svého cíle vytvořit potřebnou infrastrukturu, např. vlastní nadaci, nadační fond nebo minimálně rozhodovací proces pro postupné rozdávání podpory předem neznámým nebo nejistým subjektům a pro vyhodnocování dopadu.
Pro dárce i filantropy „velkého rozsahu“ je kromě určení příjemců darů a strategie podpory důležité také rozhodnout o zdrojích pro takové dary. Jaké jsou možnosti? Tou jednodušší je vyčlenění konkrétního majetku (většinou finančních prostředků) z rodinného majetku a jeho převod za života nebo závětí na vybrané jednotlivce nebo organizace. Složitější alternativou je pak vyčlenění nikoli majetku (podstaty), ale budoucích výnosů, které majetek rodiny generuje. Argumentem pro darování výnosů, nikoli podstaty je ekonomická teorie úspor z rozsahu. Celistvý majetek generuje vyšší výnosy a vyžaduje nižší náklady na správu a údržbu než majetky vzniklé jeho rozdělením. Proto se naši klienti obvykle snaží v nástupnictví udržet klíčový majetek rodiny pohromadě a vyhnout se jeho štěpení dědickým řízením.
Rodiny pak mohou být vázány odkazováním určitého procenta ze zisku generovaného rodinným byznysem na zakladatelem definované účely. Je jasné, že vyčlenění budoucích výnosů je složitější záležitost, se kterou si běžná závěť těžko poradí. Proto je tato forma obvyklá spíše v případech, kdy je nástupnictví majetku realizováno nikoli závětí, ale tvorbou rodinných trustů nebo nadací, případně rodinných holdingů. Tyto struktury umí běžně pracovat s tzv. beneficienty, tedy s jakoukoli osobou, která může dostávat příspěvky.
Ať už se rozhodnete pro jakoukoli cestu předání vašich dobročinných a filantropických záměrů, vždy pečlivě zvažte způsob a formu, jakými své plány sdělíte ostatním, a zajistíte tím jejich plnohodnotné naplnění – ideálně pod dohledem důvěryhodné osoby.
4 doporučení pro dárce a filantropy ze závěti
1. Vysvětlete svou vůli
Většina závětí, se kterými jsem se setkal, byly velmi stručné dokumenty. V případě menších majetků, jež mají takovou vůlí přecházet, je to v pořádku. U rodin s rozsáhlými a komplexními majetky je však rozumné mít kromě určení dědiců a rozdělení pozůstalosti také jasně deklarovanou i písemnou vůli zůstavitele, která poskytne zdůvodnění jeho záměru, a to buď jako součást samotné závěti, nebo vedle ní. Velké rodiny často řeší uspořádání majetku částečně už během života například darováním nebo vytvořením rodinných trustů či holdingů a pouze část majetku odkazují závětí. Proto je důležité na jednom místě popsat vůli. Paralelu můžeme hledat například v tzv. Letter of wishes, tedy Listině přání, kterou běžně pořizujeme při vytváření rodinných trustů. Pochopení pohnutek je nezbytné v případech, kdy mají být dary z pozůstalosti uvolňovány postupně, například po splnění určitých podmínek.
2. Mějte ve věcech pořádek
Svým klientům obvykle vedeme archivy a evidenci majetku. Výrazně tím klesne riziko nezahrnutí některého majetku do probíhajících dědických řízení, špatné ocenění nepeněžitého majetku nebo riziko zbytečných průtahů v celém již tak nepříjemném procesu.
3. Jmenujte vykonavatele závěti
V České republice si bohužel nelze zvolit notáře, který se bude vaší závětí zabývat. Komu tedy svou vůli vysvětlit? Velmi doporučujeme institut vykonavatele závěti, který může současně působit i jako správce pozůstalosti. Tato osoba, určená závětí, zajistí přenos a pochopení vaší vůle soudem určeným notářem. Vykonavatelem může být váš family office, případně váš rodinný právník nebo fundovaný rodinný příslušník. Ten může nicméně být ve střetu zájmů, proto tuto variantu pečlivě zvažte.
Vykonavatel závěti hraje důležitou roli i v případě, že hodláte majetek ze závěti postupně rozdat na dobročinné účely, a dohlíží na naplnění vůle nejen v průběhu dědického řízení.
Příklad zadání pro vykonavatele: Hodlám svůj dům co nejlépe, nikoli pod tlakem, v průběhu dvanácti měsíců po své smrti zpeněžit a výtěžek z prodeje rozdat v průběhu dalších dvanácti měsíců dvěma organizacím, jež se věnují výzkumu v oblasti XY.
4. Zvažte načasování
Velkým dárcům a filantropům doporučujeme, aby svůj záměr začali realizovat už během života, vytvořili si potřebnou infrastrukturu a sestavili tým lidí, se kterým budou své záměry plnit a ladit. Ideální je, pokud je závětí již „pouze“ odkázán dodatečný majetek nebo zdroje do co nejlépe nastaveného fungujícího systému. Celistvé iniciativy typu The Giving Pledge nebo vytvoření nových nadací / nadačních fondů je nutné připravit za života a dobře strukturovat.
Článek jsme přebrali ze speciálního vydání magazínu Umění darovat: Rok covidový ve filantropii, jenž vznikl díky spolupráci Nadace Via a Nadačního fondu Via Clarita a za podpory EMUN Family office, Nadačního fondu rodiny Orlických, U.S. Embassy Prague a Václava Dejčmara.
