Filantropie stavící na strategické spolupráci je praxe, kdy filantropové pracují v nějaké oblasti na základě společné vize a strategie. Ve Spojených státech je taková spolupráce filantropů (spojená často s dáváním peněz na jednu hromadu skrze formální strukturu dárcovské platformy) běžnou záležitostí a funguje v různých podobách více než sto let, historicky zejména díky komunitním nadacím a nábožensky orientovaným dárcovským kruhům. V posledních letech navíc objem investic poskytovaných kolaborativně dramaticky roste. Ukazuje se totiž, že spolupráce vede k lepším výsledkům v řešení komplexních témat, a dokonce může být jedinou cestou jak změny dosáhnout. Ročně jsou v zemi v rámci strategických filantropických platforem, rozděleny více než dvě miliardy dolarů.
V Česku jsou podobné iniciativy, kdy dárci spolupracují na základě společné strategie a spojují finance zatím ojedinělé, ale zájem o spolupráci roste. Příkladem jsou Nadační fond Eduzměna nebo Platforma pro včasnou péči.
Strategická kolaborativní filantropie má svá jednoznačná pozitiva: kromě výše zmíněných pomáhá ošetřit i rizika a vyhnout se duplikacím a navíc pro dárce představuje skvělou příležitost učit se jeden od druhého. Zároveň samozřejmě platí, že spolupráce dárců má svá úskalí: úspěšný výsledek sbližování mezi dárci nelze předem zaručit – sladit se na společné vizi, strategii a hodnotách je pracné a časově náročné a pokud se odbyde, může takové úsilí snadno skončit jen dlouhými debatami bez reálného dopadu a bez přidané hodnoty. V horším případě může vyústit ve zvětšování bariér mezi dárci a podporovanými organizacemi. Filantropové a nadace musí zapomenout na pukrlata a otevřeně rozkrýt motivace, ujasnit si, zda jsou věci, přes které “nejede vlak”, a nastavit očekávání, jak jejich spolupráce povede k přidané hodnotě pro ně, pro podporované organizace a pro cílovou skupinu ve srovnání s tím, kdyby nadále působili samostatně.
Vedle strategie a hodnot je zásadní shodnout se také na rozhodovacích mechanismech, časovém horizontu působení, publicitě a vizibilitě a nastavení interních i externích komunikačních mechanismů. Jak zdůrazňuje ve své studii Jsou filantropické kolaborativy užitečné? renomovaná společnost Bridgespan, orientující na poradenství ve filantropii, pro dlouhodobou úspěšnost filantropických strategických platforem se ukazuje jako klíčové mít jasno v principech, na kterých je spolupráce postavena. Studie pojmenovává tři základní typy platforem, které míří nad rámec běžného potkávání se a sdílení zkušeností: podporovatele organizací, podporovatele sektoru a podporovatele společných dopadových cílů.
Podporovatelé organizací
Tento přístup je charakteristický bilaterální podporou silných organizací s velkým potenciálem. Rozhovory mezi dárci a podporovanými organizacemi se točí kolem hodnotové propozice a strategie růstu dopadu. Podporované organizace vnímají hlavní přínosy takového spojení dárců v úzkých vztazích s více dárci, víceletém financování, nadprůměrně velkých grantech a nefinanční podpoře formou propojování, expertízy a mentoringu. Dobrým příkladem tohoto přístupu jsou The Blue Meridian Partners z New Yorku, kteří připravují organizace, aby byly schopné efektivně absorbovat investice v řádech stovek milionů dolarů s cílem šíření společenského dopadu. Příkladem je podpora Code for America (obdoba české Česko.digital) s cílem odstranit překážky v čerpání sociálních dávek v USA tak, aby 13 milionů oprávněných nových žadatelů dosáhlo na nevyužitých 30 miliard dolarů.
Spolupráce mezi nadacemi a filantropy podporujícími jednu organizaci, bývá obzvlášť efektivní pro zavádění inovací, pokud se spojí filantropové s měnšími prostředky a větší ochotou riskovat neúspěch s nadacemi, které mohou financovat nákladnější zavádění otestovaných inovací do praxe.
Podporovatelé sektoru
Tento typ strategické spolupráce se zaměřuje na šíření dobré praxe, prohlubování spolupráce a zvětšování objemu prostředků v konkrétním sektoru. Součástí může být profesionalizace a posilování udržitelnosti dobrovolnických a neformálních iniciativ a vytváření chybějících strukturálních i odborných kapacit. Tento typ podpory mívá nižší celkový objem prostředků a vyšší operační náklady, protože je zde velký důraz na rozvoj kapacit a podporu spolupráce různorodých hráčů. Organizace, které získávají podporu z těchto zdrojů oceňují rozvoj spolupráce s ostatními organizacemi v sektoru, podporu vlastního rozvoje a rychlých grantů. Příkladem je například americké Opportunity Youth Forum (OYF), iniciované Aspen Institutem, které podporuje růst spolupráce mezi místními komunitami, organizacemi a veřejnou správou s cílem snižovat počet šesti milionů mladých Američanů (16-24 let), kteří nenavštěvují školu ani nemají práci. Mezi lety 2010 a 2019 vedla práce organizací podporovaných OYF ke snížení jejich počtu o téměř 25%, tj. více než 1 milion. U nás je příkladem tohoto typu spolupráce již zmiňovaná Platforma pro včasnou péči.
Podporovatelé společných dopadových cílů
Tento typ strategické spolupráce začíná tam, kde dárci vidí, že míří v nějaké oblasti na společné nebo podobné cíle a rozhodnou o ně usilovat společně, na základě společně formulované strategie a milníků. Záměrem bývá také přitáhnout k tématu nové dárce. Příkladem ze Spojených států je platforma Partnership for Zero, usilující o vyřešení bezdomovectví v Seattlu a okolí. Dobrým příkladem z Česká je také již zmiňovaný Nadační Fond Eduzměna, spoluzaložený nadacemi aktivními v oblasti vzdělávání a usilující o zlepšení vzdělávacích výsledků a snížení rozdílů v kvalitě vzdělávání na Kutnohorsku s cílem inspirovat i další regiony. Tyto strategické platformy obvykle vyžadují vlastní malý tým a efektivní nastavení rozhodovacích mechanismů o společných financích. Podporované organizace často oceňují, že shoda mezi donory vytváří kredibilitu a ochotu dalších dárců se připojit a začít podporovat novou oblast. Tento typ spolupráce vyžaduje od dárců vysokou míru zapojení. Bez silné shody na společné vizi, strategii a cílech tu je výrazné riziko, že spolupráce skončí dlouhými debatami bez výrazné přidané hodnoty.
Je nejen užitečné ale i zásadní pro udržitelnost spolupráce rozumět tomu, jaký typ filantropické kolaborativy stavíme a rozvíjíme. Možnost ovlivnit ekosystém, mířit na konkrétní cíle a budovat při tom silné organizace je lákavá, ale chybějící zaměření bývá na úkor srozumitelnosti, dopadu a často za cenu rostoucího nesouladu mezi spolupracujícími dárci.
Rostoucí počet velkých nadací, mezi jinými například MacArthur Foundation nebo Gates Foundation, část svých prostředků investují právě do rozvoje filantropické spolupráce obecně. Průzkumy totiž ukazují, že oproti izolované podpoře jednotlivých nadací, vede při správném nastavení strukturovaná spolupráce mezi donory k lepším výsledkům v dosahovaní dopadů, má vyšší pravděpodobnost řešit kořenové příčiny komplexních témat a je pozitivně vnímaná podporovanými organizacemi.
Ondřej Zapletal
Autor je členem správní rady Nadace Benetheo, v roce 2022 působil jako stipendista Fulbrightova stipendia v Seattlu, USA.
