Rodinná nadace stojí na hodnotách a silných společných emocích
Úvod programu byl věnován zkušenostem těch, kteří rodinné nadace založili nebo je řídí. Petr Zahradník se filantropicky angažuje v několika nadacích – firemní Nadaci Qminers, Nadačním fondu Matika Česku a také v rodinné Nadaci Vitreus. Název poslední jmenované nadace odkazuje k jeho prarodičům, výtvarným sklářům Stanislavu Libenskému a Jaroslavě Brychtové. Přestože založení nadace může být náročný a zdlouhavý proces, v případě Petra Zahradníka to příliš času nezabralo: „Od myšlenky po založení Nadace Vitreus šlo o jednotky měsíců. Bylo to především proto, že nám to v tu chvíli dávalo velký smysl, i kdyby byl dopad naší filantropie v začátcích malý. Náš dlouhodobý cíl je totiž mít co největší pozitivní dopad.“
Petr Zahradník se podělil také o to, co je klíčové během rozhodování o podpoře. „V našem případě je to emoce. To, co se rozhodneme podpořit, musí být v souladu s naším srdcem, a musíme z toho mít radost. Zatím je to jednoduché, protože o tom rozhodujeme jen s mou ženou. Počítáme ale s tím, že se do nadace v budoucnu zapojí i naše děti, které jsou ještě malé. Samozřejmě pak naše rozhodnutí probíráme i se širší rodinou, tak aby to bylo v souladu i s odkazem dědečka a společnými rodinnými hodnotami,“ popsal Zahradník.
Ze zájmů a hodnot zakladatelů vychází zaměření a oblasti podpory Nadace Karel Komárek Family Foundation (KKFF), kterou od jejího vzniku v roce 2017 vede Luboš Veselý: „Příkladů, které můžu uvést, je několik. Do podpory veřejného prostoru a obnovy zeleně se nadace pustila, protože pan Komárek rád tráví čas v přírodě a vnímá její pozitivní vliv na vnitřní rozvoj člověka. V případě skladatele Dvořáka je to fascinace a inspirace skladatelovým příběhem a schopností prosadit se a uspět v zahraničí, především v USA. Impulz pro vznik projektu Piana do škol také vzešel od zakladatelů rodinné nadace.“ KKFF je zároveň dlouhodobě jednou z nejštědřejších nadací v Česku a takový objem prostředků není dost dobře možné spravovat zakladateli samotnými. I proto tvoří KKFF třináctičlenný tým, který jednotlivé programy vycházející z hodnot zakladatelů, dále rozvíjí a rozšiřuje.
Petr Zahradník se také během první části podělil o doporučení a rady těm, kteří uvažují nad tím, jak začít s filantropií v rodině: „Určitě začít a nebát se chyb. I my jsme jich několik udělali a za tu největší považuji, že jsme nekomunikovali a nedávali jsme dostatečně dopředu vědět, co je cílem naší podpory a proč se o danou věc zajímáme. A to vnímám jako důležité i směrem dovnitř rodiny, formulovat si a popsat, co je ten náš zájem a emoce.“
Řízení a správa nadace je second full-time job
Závěrečná část večera patřila pohledům a zkušenostem nastupující generace, kterým byla svěřena správa a řízení rodinných nadací. „Dostali jsme od zakladatele, našeho strýce, na výběr. Buď do toho půjdeme všichni, nebo se rodinná nadace prostě nezaloží. A my jsme souhlasili,“ popsala vznik Nadace rodiny Bouškových Martina Leisch, která je spolu se svým sourozencem, sestřenicemi a bratranci členkou správní rady nadace. Její součástí je také David Kavan, který zmínil, že si nastavili jedno důležité pravidlo – nebudou nadační záležitosti řešit na rodinných setkáních, narozeninách a oslavách. „Bude to znít asi dost neuvěřitelně, ale daří se nám to. Co se řeší v rámci správní rady, to v ní také zůstane. Samozřejmě existují výjimky, třeba když mluvíme s dědečkem, na jehož počest náš strýc nadaci založil, ale jsou to dvě, tři věty, ne hodinová diskuze,“ doplnil Kavan.
Jiný přístup zvolila rodina Orlických, která si před založením Nadace O nejprve vyzkoušela, jestli promyšlený a strategický způsob darování bude v jejich případě dávat smysl. „Od začátku byla vize trvale fungující nadace, ale abychom mohli ověřit funkční model, založili jsme nejprve nadační fond. Teprve na základě zkušeností s jeho provozem po dobu sedmi let jsme nadaci opravdu založili,“ upřesnil proces vzniku Nadace O její spoluzakladatel Vojtěch Orlický, který se svými sourozenci působí rovněž ve správní radě nadace.
„Měl jsem předchozí zkušenost z neziskové organizace, ale i tak mě překvapilo, jak náročná může být správa a řízení nadace. Všichni máme svá zaměstnání a nadaci věnujeme volný čas, přesto je to pro nás takový second full-time job,“ popsal David Kavan, co ho překvapilo v prvních letech fungování Nadace rodiny Bouškových. Podobnou zkušenost má Vojtěch Orlický, který zmínil, že přestože mají v nadaci zaměstnance, museli se nad množstvím podpořených projektů pečlivě zamyslet. „Zjistili jsme, že pokud máme vybírat projekty na základě osobních schůzek, prostudovaných žádostí a rozpočtů, pak je dobré nemít jich více než deset naráz. Jinak se informace slévají a obtížněji drží v paměti,“ doplnil Orlický.
Jak Nadace rodiny Bouškových, tak Nadace O investují nadační kapitál a z výnosů pak financují filantropické aktivity. „Investiční strategii schvaluje správní rada. Radíme se mezi sebou, ale také s experty, poradci nebo zakladatelem nadace, a pak jako správní rada učiníme finální rozhodnutí,“ uvedla Martina Leisch. V případě Nadace O je to podle Vojtěcha Orlického jiné, protože hospodaří s příjmy z pronájmů nemovitostí. Výnosy z investic jdou do jejich udržování a oprav.
Společné darování a rodinná nadace nás sblížily
A má společná filantropie v rámci rodiny vliv na vzájemné vztahy? Podle Martiny Leisch a Davida Kavana se bratranci a sestřenice mnohem více sblížili a nemyslí si, že tomu bude jinak s příchodem nových členů, kteří se v následujících letech stanou členy správní rady Nadace rodiny Bouškových. „Jsme sice každý jiný, ale vzájemně se skvěle doplňujeme,“ popsal blíže vnitřní vztahy a nastavení v nadaci David Kavan.
Stejný pocit má i Vojtěch Orlický, přestože podle něj není vždy jednoduché najít s ostatními členy správní rady shodu. „Občas je těžké smířit se s výsledkem hlasování ve správní radě, zvláště pokud tím určitá vlastní snaha a invence utrpí. Ale je třeba se naučit, že je to nezbytný prvek k tomu, aby mohlo vzniknout demokratické rozhodnutí. Navíc je tu příležitost využít dané nápady do budoucna,“ přiblížil Orlický a pokračoval popisem toho, jak vypadá v Nadaci O kompromisní řešení: „Od začátku jsme chtěli vytvořit prostor i pro projekty dle osobních přání členů rodiny, které ne vždy musí odpovídat strategii nadace. Proto máme možnost podpořit tzv. srcovky. Jsou to projekty, které by běžně neprošly výběrem, ale jsou osobní preferencí některého ze členů správní rady. Takový projekt ale nesmí být v rozporu s posláním a hodnotami nadace.“
David Kavan zmínil ještě jeden přínos působení v rodinné nadaci, kterým je možnost rozvíjet se v osobní rovině. „Jako pozitivní vnímám, že díky nadaci můžu pomáhat, ale trochu sobecky i růst. Můžu dělat věci, které mě baví, a zároveň podporovat něco, co má smysl. Momentálně se zaměřuji na volnočasové aktivity pro mládež, kroužky a tábory. Smysl to pro mě má v tom, že je to něco, čím pomáhám současné i budoucí generaci,“ popsal Kavan. „Musím přiznat, že jsem ze začátku měla problém s tím, s jak velkými prostředky v podstatě nakládáme a které nám zakladatel svěřil. Pak mi ale došlo, že se takto mohu pomoci důležitým projektům a to mi přináší velkou radost,“ doplnila svého bratra Martina Leisch při odpovědi na otázku, co jí osobně filantropie přináší.
Pro účastníky setkání Via Clarita připravila a vydala překlad kapitoly z publikace Reimagined Philanthropy: A Roadmap to a More Just World, kterou vydali naši partneři z Rockefeller Philanthropy Advisors. Součástí Rozhovoru s rodinou je také pracovní list, který vám pomůže efektivně plánovat a realizovat rodinné filantropické aktivity. Další inspiraci najdete v naší Filantropické knihovně.
Setkání věnované rodině a filantropii bychom nemohli realizovat bez podpory našich partnerů. Děkujeme Abakusu – nadačnímu fondu zakladatelů Avastu, Nadaci Simony Kijonkové, Nadaci J&T, Nadaci Karel Komárek Family Foundation, Kocián Šolc Balaštík, advokatní kanceláři a EMUN Family Office.
Foto: Tomáš Princ
